Šlechtické rody Císařství
Mérové - Rod, který již po staletí vládne Císařství. Jeho pozice na říšském trůnu je neotřesitelná, neboť ji zaručuje sám Božský Rytíř Surahind. Císař se totiž během korunovace stává jeho avatárem - momentálně jde o Rolfa I. Jasnozřivého, jehož následníkem je princ Henrich.
Stiggmernové - Nejvlivnější rigidaarský rod. Sňatkovou politikou velmi pevně spjat s císařským rodem Mérů. Pocházela z něj například poslední císařovna Josephina. Nejzapálenější zastánci církve Surahindovy. Právě teď nestojí v jejím čele, ale budou o to usilovat hned při další volbě patriarchy.
Roggyové - Patří mezi nejstarší šlechtické rody a kdysi z něj pocházeli první císaři. Jeho sláva však povadla, když jim Císařství vyklouzlo z rukou a centrum moci se přesunulo do Surhindie. Od té doby jsou Roggyové pronásledováni smůlou a jen zřídka si ve zbytku říše získají nějaké sympatie. Poslední roggijský král, Groggy VII., však svým Zrádným vpádem překročil veškeré meze a vysloužil si pro svůj rod definitivní zavržení. Ačkoli bylo jeho bratru Traggymu v době vpádu pouhých dvanáct let a nijak se na roggijské agresi nepodílel, byl nejprve držen v Surhindii, načež jej císař definitivně zbavil léna a poslal jej do vyhnanství na Čukičatku. Říká se, že se tam kolem něj rychle zformoval "šlechtický gang" z roggijských vyhnanců a desperátů - a že ho jeho lidé tvrdošíjně oslovují "Vaše Veličenstvo".
Huskaldé - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když Gek VIII. roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o jejíž průzkum se zasadil jeho děd, baron Gek VI., a o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl kníže Gek IX., jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "šlechtický gang".
de Corasone - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů Pontie a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála Leopolda de Corasone, který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit Orčí půjčce. Když se dozvěděl, že ho krále Jana II. za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil šlechtický gang. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v Eumeriké, nebo v orčích žaludcích.
de Montespan - Rod proslulý po celém Císařství válečnými úspěchy svých dcer a synů - a nelibostí, s jakou nesou jakékoli prohry. Kromě baronství nechvalně proslulého Pierra Michela de Montespan, který donedávna vládl na západě Roggie, se državy rodu nacházejí v Rigidaaru, Pontii a Lormaye.
Harrowmondové - Jeden z nejvlivnějších a nejrozvětvenějších rodů celého Císařství. Většina jeho příslušníků se nachází v Rigidaaru, kde u královského dvora i jinde rovnou měrou zastávají jak světské funkce, tak i duchovní. Další linie Harrowmondů drží panství na jihu Lormayi a velmi se zasadila o vítězství v Trojné válce proti uchvatitelské Soumračné říši. Poslední, nejchudší, avšak nejproslavenější větev rodu se po celá staletí držela blízko císařského trůnu. V poslední době právě tato linie zaznamenala nesmírný vzestup, zejména díky bezskrupulózním praktikám lady Elisy Harrowmond, kterými tato překvapivě tvrdá dáma držela v šachu mnohé nepřátele říše - avšak krátce po skončení císařského ústavodárného sněmu došlo i k jejímu pádu. Nikdo se nedozvěděl, co bylo jeho příčinou, ale Elisa Harrowmond se i se svou suitou odebrala do vyhnanství na Čukičatku. Zdá se, že její provinění císaře nepopudilo až ke skutečné zášti, neboť její tři synové a dvě dcery u dvora zůstali.
