Šlechtické rody Císařství
Mérové - Rod, který již po staletí vládne Císařství. Jeho pozice na říšském trůnu je neotřesitelná, neboť ji zaručuje sám Božský Rytíř Surahind. Císař se totiž během korunovace stává jeho avatárem - momentálně jde o Rolfa I. Jasnozřivého, jehož následníkem je princ Henrich.
Stiggmernové - Donedávna nejvlivnější rigidaarský rod, jehož pověst roku 5708 značně utrpěla skandálem kolem Valerie Stiggmern. Sňatkovou politikou velmi pevně spjat s císařským rodem Mérů. Pocházela z něj například poslední císařovna Josephina. Nejzapálenější zastánci církve Surahindovy. Právě teď nikdo z rodu nestojí v jejím čele, ale jeho nejvlivnější příslušník, vévoda Trevir Stiggmern, o to bude usilovat hned při další volbě patriarchy.
Roggyové - Patří mezi nejstarší šlechtické rody a kdysi z něj pocházeli první císaři. Jeho sláva však povadla, když jim Císařství vyklouzlo z rukou a centrum moci se přesunulo do Surhindie. Od té doby jsou Roggyové pronásledováni smůlou a jen zřídka si ve zbytku říše získají nějaké sympatie. Poslední roggijský král, Groggy VII., však svým Zrádným vpádem překročil veškeré meze a vysloužil si pro svůj rod definitivní zavržení. Ačkoli bylo jeho bratru Traggymu v době vpádu pouhých dvanáct let a nijak se na roggijské agresi nepodílel, byl nejprve držen v Surhindii, načež jej císař definitivně zbavil léna a poslal jej do vyhnanství na Čukičatku. Říká se, že se tam kolem něj rychle zformoval "šlechtický gang" z roggijských vyhnanců a desperátů - a že ho jeho lidé tvrdošíjně oslovují "Vaše Veličenstvo".
Huskaldé - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když Gek VIII. roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o jejíž průzkum se zasadil jeho děd, baron Gek VI., a o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl kníže Gek IX., jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "šlechtický gang".
de Corasone - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů Pontie a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála Leopolda de Corasone, který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit Orčí půjčce. Když se dozvěděl, že ho krále Jana II. za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil šlechtický gang. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v Eumeriké, nebo v orčích žaludcích.
de Montespan - Rod proslulý po celém Císařství válečnými úspěchy svých dcer a synů - a nelibostí, s jakou nesou jakékoli prohry. Kromě baronství nechvalně proslulého Pierra Michela de Montespan, který donedávna vládl na západě Roggie, se državy rodu nacházejí v Rigidaaru, Pontii a Lormaye.
Harrowmondové - Jeden z nejvlivnějších a nejrozvětvenějších rodů celého Císařství. Většina jeho příslušníků se nachází v Rigidaaru, kde u královského dvora i jinde rovnou měrou zastávají jak světské funkce, tak i duchovní. Další linie Harrowmondů drží panství na jihu Lormayi a velmi se zasadila o vítězství v Trojné válce proti uchvatitelské Soumračné říši. Poslední, nejchudší, avšak nejproslavenější větev rodu se po celá staletí držela blízko císařského trůnu. V poslední době právě tato linie zaznamenala nesmírný vzestup, zejména díky bezskrupulózním praktikám lady Elisy Harrowmond, kterými tato překvapivě tvrdá dáma držela v šachu mnohé nepřátele říše - avšak krátce po skončení císařského ústavodárného sněmu došlo i k jejímu pádu. Nikdo se nedozvěděl, co bylo jeho příčinou, ale Elisa Harrowmond se i se svou suitou odebrala do vyhnanství na Čukičatku. Zdá se, že její provinění císaře nepopudilo až ke skutečné zášti, neboť její tři synové a dvě dcery u dvora zůstali.
d'Alonové - V rámci celého Císařství méně vlivný rod, nicméně jeho hlavní větev spravuje jedno z největších hrabství v Pontii. Právě teď se však vzpamatovává z tragédie. Jeho hlava, hrabě Carl d'Alon, se před deseti lety (5699) vydal na dálný sever, aby nalezl ostatky svého děda, slavného rytíře a kněze Toriona d'Alon, který se roku 5656 nechal vést vizí na svatou pouť - a stejně jako Torion se již nevrátil. Zanechal po sobě pouze nemanželského syna, Frejana Pochodeň, a svou nástupkyni, Imeyn d'Alon. Dlouhé roky se čekalo, zda se ze severních moří vrátí i s legendárním artefaktem, Safírovým svitkem, a přinese jeho moudrost do Pontie, ale nyní všechny naděje padly. Z moří kolem Čukičatky se vrátil objevitel Pépé de Podvotr (příslušník rodu příbuzného s d'Aleny a taktéž vnuk Torionův) a podal svědectví o Carlově skonu.
Objevitelský závod, který se mezi Carlem a Pépém rozpoutal po objevení Torionova deníku (jenž obsahoval mimo jiné i bližší informace o cíli rytířovy svaté pouti), tak měl tragické následky - svitek je ztracen a Carl mrtev. Pépé však ve svých memoárech odhaluje, že moudrost obsaženou ve svitku zčásti absorboval a jeho ruka je nyní vedena při psaní další kopie, což dle církve Surahindovy je "jedním ze zázrakův Jeho". Pépé také vypráví, že nad Torionovým tělem vztyčil mohylu a označil ji vlajkou svého rodu. Přesnou polohou ostrova si však není jistý - našel ho po strašlivé bouři a odplouval odtamtud ohromený moudrostmi Safírového svitku.
Frejan Pochodeň se již několikrát pokoušel prohlásit Carla d'Alona za mrtvého a sebe za jeho legitimního nástupce, ale nyní, díky svědectví Pépého de Podvotra, konečně uspěl - a mladou Imeyn d'Alon odeslal na Čukičatku, k Huskaldům - z jejichž rodu pocházela Imeynina zesnulá matka a Carlova manželka.
Šlechtické tituly v Císařství
Svobodný pán, svobodná paní - Některé země v Císařství tento titul ještě stále užívají - jde o země, kde lenní systém není dostatečně rozvinutý nebo plně nefunguje, jako například v Darlancii, Sáhibii či Krušnohoru. Jde víceméně o pána s jedním dvorcem a družinou, který své panství předává prvorozenému synovi.
Rytíř, rytířka - Rytířské ostruhy může udělit hrabě a vyšší šlechtic, přičemž je tradicí, že je pasování odměnou za hrdinský čin. Kromě titulu a jisté společenské vážnosti není "rytířství" ničím víc. Neváže se k němu ani renta, ani léno. Oslovení pane (paní), sire.
Zeman, zemanka - Nižší šlechtic s právem stavby tvrze a držení vojenské hotovosti. Léno s několika vesnicemi, právo vybírat daně. Oslovení pane, paní; zemane, zemanko.
Vikomt, komtesa - Nižší šlechtic s menší vazalskou rentou, kterou pobírá od svého pána. Vážnost srovnatelná s méně významným baronem. Oslovení pane, paní; vikomte, komteso.
Baron, baronka - Šlechtic s lénem zahrnujícím několik zemanství a jeho vlastní, srovnatelné pozemky. Právo první noci, právo stavět vinice a chmelnice, kvasit víno a vařit pivo. Oslovení Vaše Excelence.
Hrabě, hraběnka - Vyšší šlechtic s lénem větší významnosti. Právo pasovat rytíře, právo stavět velké pevnosti. Oslovení Vaše Osvícenosti.
Markýz, markýza - Vyšší šlechtic se zásadnější vazalskou rentou vyplácenou králem či císařem. Vážnost srovnatelná s vévodou. Oslovení Vaše Jasnosti.
Vévoda, vévodkyně - Vyšší šlechtic se zásadním vlivem na chod země. Oslovení Vaše Milosti.
Král, královna - Vládce země, lenní pán udělující léna všem výše uvedeným šlechticům. V Císařství odvádí daně císaři. Oslovení Vaše Výsosti.
Císař, císařovna - Vládce Euranského císařství, lenní pán králů. Božský avatár Surahindův. Oslovení Vaše Císařská Prozřetelnosti.
