Císařský zákoník

V tomto znění byl schválen Císařský zákoník na sněmu roku 5696.

(Veškeré chyby v textu jsou taktéž schválené.)

(Zákoník je možné stáhnout ve formátu .rtf zde: [1].)

---

Ve jménu Pána našeho Surahinda, císař Rolf I. Jasnozřivý, všem králům Císařství jeho a vůbec všemu lidu.

Péče božské laskavosti o nás je tak velká, že má stále za hodné podporovat nás nekonečnou milostí. Neboť dovolila, aby byly také staré zákony, již přetížené věkem, naší bdělostí přivedeny k nové kráse a přiměřeně shrnuty: v toto nikdo nikdy před naší vládou nedoufal a z důvodu lidského důmyslu ani nepovažoval za vůbec možné. Bylo totiž neslýchaně obtížné přivést k dokonalému souladu ustanovení Císařského práva zmítaného vnitřními rozpory přenesenými později také do jednotlivých zemí našeho Císařství; a to tak, aby se nenašlo ani nic protichůdného, ani stejného, ani obdobného, aniž by se někde objevila podvojná ustanovení určená pro jednotlivé záležitosti. Toto bylo totiž vlastní pouze božské prozřetelnosti, avšak žádným způsobem dosažitelné lidskou nedokonalostí. Proto jsme se také, jak to činíme vždy, obrátili o pomoc k nesmrtelnosti a vzývajíce nejvyššího jsme projevili přání, aby se stal původcem a ochráncem všech prací na tomto zákoníku, jakož aby i držel svou ochrannou ruku nad sněmem, jenž se bude tímto návrhem zabývat.

Maje úctu ke všem zemím našeho Císařství, rozhodli jsme se nevnucovat vznešeným panovníkům Císařství pouhou vůli naši, ale považujeme za nanejvýš rozumné, aby se na zákoníku všem zemím společném podíleli. Plně budeme respektovat jednotlivé dílčí změny, jichž se na sněmu dosáhne.

---

Hlava I.

Čl.1.

V tomto Zákoníku je upraveno právo všem zemím společné. Úprava práva, které v Zákoníku není obsaženo, bude ponechána na panovnících jednotlivých zemí Císařství.

Čl.2.

Právo jednotlivých zemí nesmí být v rozporu s normami obsaženými v tomto zákoníku. Země se zavazují ratifikováním tohoto zákoníku toto dodržovat.

Čl.3.

§ a) Hlavu Císařství je z milosti Surahindovy Císař. Je jím Rolf I. Jasnozřivý a jeho následovníci na císařském trůně. Císař bdí nad jednotou a blahobytem Císařství jako celku.

§ b) Tento zákoník je smlouvou mezi Císařem a jednotlivými zeměmi Císařství.

§ c) Žádný čin Císaře nemůže být posuzován jako zločin podle tohoto zákoníku či jiných Císařských zákonů ani zákonů jednotlivých zemí Císařství.

Čl.4.

Vzhledem k nevyzpytatelnosti cest Surahindových, a vzhledem k nutnosti zachovat stabilitu Císařství, aby země naše nebyla vrhnuta do víru válek větších a ničivějších, než si dokážeme představit, Císař činí titul svůj dědičným pro nejstaršího žijícího syna – již nepůjde o pouhý obyčej, ale o zákon pevně daný.

Čl.5.

Pokud nebude po smrti Císaře žádný legitimní nástupce, sejde se do jednoho roku Císařský sněm a zvolí nového Císaře. Splněna budiž vůle boží.

Hlava II.

Čl.1

Ustanovujeme, že vůli Císařovu císařský censor vykonávat bude.

Čl.2

Císařský censor jest jmenován Císařem a podléhá pouze Císaři.

Čl.3

Protože císařský censor je vykonavatelem vůle Císařovy, jakákoli újma způsobená censorovi je brána jako újma způsobená Císaři.

Čl.4

V případě rozporu zákonné normy a tohoto zákoníku může císařský cenzor rozhodnout o zrušení této normy.

Čl.5

Císař může svolat Císařský sněm. Císařský sněm je tvořen jedním zástupcem každé země Císařství. Zástupce jmenuje panovník země. Předsedajícím Císařského sněmu je Císař nebo z jeho pověření císařský cenzor. Předsedající je členem sněmu. Oznámení o svolání Císařského sněmu musí být panovníkům jednotlivých zemí Císařství doručeno nejméně dva měsíce před začátkem Císařského sněmu.

Čl.6

Císařský sněm schvaluje začlenění dalších zemí do Císařství a odchod země z Císařství. Návrh na začlenění do Císařství nebo odchod země z Císařství může předložit pouze předsedající Císařského sněmu.

Čl.7

Císařský sněm schvaluje daně vypsané Císařem. Císař může z vlastního rozhodnutí dočasně nebo trvale snížit výši daní jednotlivých zemí. Rozhodnutí v tomto bodě nemůže předsedající vetovat.

Čl.8

Císařský sněm schvaluje Císařův návrh na vojenskou hotovost, kterou jednotlivé země odvádějí Císaři k posílení císařských gard. Císař může z vlastního rozhodnutí dočasně nebo trvale snížit odváděnou vojenskou hotovost jednotlivých zemí. Rozhodnutí v tomto bodě nemůže předsedající vetovat.

Čl.9

Císařský sněm schvaluje změny tohoto zákoníku, jakož i další císařské zákony a jejich změny. Navrhnout změnu tohoto zákoníku jakož i dalších císařských zákonů a jejich změn může předsedající Císařského sněmu nebo čtvrtina účastníku Císařského sněmu.

Čl.10

Císařský sněm rozhoduje nadpoloviční většinou účastníků Císařského sněmu, kteří dorazili na zasedání Císařského sněmu. Minimální počet souhlasících účastníků pro schválení změny tohoto Zákoníku, dalších císařských zákonů a jejich změn, jsou čtyři.

Čl.11

Předsedající může vetovat rozhodnutí předsedajícího Císařského sněmu a tak navrátit k novému projednání, kromě případů, kdy je právo veta v Zákoníku vyloučeno.

Hlava III.

Čl.1

§ a) Císař garantuje práva jednotlivých zemí svobodně rozhodovat ve věcech náboženství.

§ b) Církev Surahindova vedena patriarchou může s povolením Císaře stavět chrámy a kázat v jakékoliv zemi Císařství. Panovník země v rozumné míře napomůže stavbě takovýchto chrámů.

§ c) Jednotlivé země dovolí jednotlivým osobám na svém území neveřejně praktikovat své náboženství, pokud tím tito osoby neporuší zákony Císařství.

§ d) Nevolník ať vyznává víru svého pána.

Čl.2

§ a) Císař jasně uznává právo na sebeurčení každé bytosti nadané rozumem přebývajících v některé ze zemí Císařství (dále jen osoby svobodné).

§ b) Rozumná bytost je bytost, která je ochotna ze své vůle a schopna podrobit se zákonům Císařství a země ve které přebývá.

§ c) Mrtví mají právo zůstat mrtví. Jakékoliv porušení tohoto práva a oživení nemrtvého bude souzeno Císařským arbitrem a trestáno smrtí. Pokud se svobodné bytost sama rozhodne a ověřenou smlouvou či závětí dá souhlas k vytvoření nemrtvého ze sebe sama, jedná se o její svobodné rozhodnutí a tento akt nebude posuzován jako zločin.

Čl.3

Otroctví se za nezákonné. Kdokoli se bude zotročovat osobu svobodnou, nechť je souzen Císařským arbitrem a potrestán smrtí.

Čl.4

Tento zákoník platí pro veškeré osoby svobodné, a veškeré nevolníky, přebývající v některé ze zemí Císařství.

Čl.5

§ a) Nevolník je osoba nacházející se ve stavu nevolnickém. Nevolník není svobodná osoba.

§ b) Nevolnický stav a jeho započetí a ukončení je definován zákony jednotlivých zemí Císařství.

Hlava IV.

Čl.1

Kdokoli se dopustí zločinu proti Císaři, ať už slovního či jiného, nechť je souzen císařským arbitrem či Císařem a potrestán smrtí nebo těžkým žalářem nebo ranami holí nebo tělesným zmrzačením.

Čl.2

Zločinu slovního proti Císaři se dopustí ten, kdo jeho jméno znevažovati bude nadávkami či pomluvami. Ten ať je potrestán ranami holí podle uvážení císařského arbitra, nebo vyříznutím jazyka.

Čl.3

Zločinu proti Císaři se dopustí ten, kdo napadne, zraní či usmrtí císařského posla nebo výběrčího daní nebo císařského arbitra nebo účastníka sněmu nebo vyslance nebo císařského cenzora. Přitom tito musí být schopni prokázat příslušnými dokumenty svůj status. Viník nechť je poté souzen císařským arbitrem a potrestán smrtí.

Čl.4

Kdo se neoprávněně vydává za císařského posla nebo výběrčího daní nebo císařského arbitra nebo účastníka sněmu nebo vyslance nebo císařského cenzora, nechť je souzen císařským arbitrem a potrestán smrtí.

Hlava V.

Čl.1

Snaha docílit stability a prosperity Císařství našeho nás vede k omezení jakýchkoli násilných výbojů na území Císařství.

Čl.2

Panovníci zemí Císařství našeho se zavazují použít války až jako posledního prostředku k řešení sporů.

Čl.3

V případě hrozby nebo vzniku ozbrojeného konfliktu mezi zeměmi Císařství nebo Císařstvím a jednotlivými zeměmi Císařství Císař svolá Císařský sněm. Strany sporu se zavazují respektovat rozhodnutí Císařského sněmu.

Čl.4

Válečné aliance mezi zeměmi Císařství musí být ohlášeny císařskému cenzorovi. Součástí ohlášení musí být doba trvání a účel aliance. Doba trvání nesmí být delší než tři roky. Po uplynutí doby trvání nebo splnění účelu aliance se aliance automaticky rozpouští.

Čl.5

Válečné aliance mezi zeměmi Císařství a zeměmi mimo Císařství musí být předem schváleny Císařským sněmem.

Čl.6

Ten, kdo se dopustí trestného činu pirátství, bude souzen císařským arbitrem a potrestán smrtí. Korzárství mimo období války je hodnoceno jako pirátství.

Čl.7

V zámořských objevech se dává volnost zemím, které tento zájem projeví.

Hlava VI.

Čl.1

O právu, jenž není obsaženo v tomto Zákoníku, nechť rozhodují panovníci jednotlivých zemí. Stejně tak ať rozhodují ve sporech práva těchto zemí jimi zvolení soudci.

Čl.2

Ve sporech císařského práva se týkajících, nechť rozhodují císařští arbitři.

Čl.3

Císařští arbitři nechť jsou jmenováni Císařem nebo císařským cenzorem. V každé zemi Císařství nechť působí takový počet císařských arbitrů přiměřený počtu obyvatel dané země Císařství.

Čl.4

V případě sporu práva jednotlivé země Císařství s císařským právem má přednost vždy právo císařské.

Čl.5

Šlechtic odsouzený zemským soudem na jakékoli úrovni má právo se odvolat k císařskému arbitrovi.

Čl.6

V případě sporu práv jednotlivých zemí rozhoduje Císařský sněm.

Čl.7

Císařský arbitr je prodloužená ruka Císaře, kdokoli se na něm dopustí urážky na cti, nechť je souzen Císařem nebo jiným císařským arbitrem působícím v téže zemi a potrestán ranami holí, jedná-li se o šlechtice, nechť je potrestán finančně.

Čl.8

Kdokoli napadne, zraní či usmrtí císařského arbitra, nechť je souzen Císařem nebo jiným císařským arbitrem působícím v téže zemi a potrestán smrtí.

Čl.9

Císař jmenuje Nejvyšší odvolací soud. Nejvyššímu odvolacímu soudu se lze odvolat jen v případech sporů, řešených císařskými arbitry nebo císařským cenzorem.

Čl.10

Veškeré náklady spojené s výkonem, funkce císařského arbitra jsou hrazeny panovníky jednotlivých zemí.

Hlava VII.

Čl.1

Regulace umění magického spadá zcela pod kompetenci vlád jednotlivých zemí.

Čl.2

Kdo činy magickými ohrozí zemi, pána země, Císařství, Císaře nebo podstatu světa, nechť je souzen císařským arbitrem a potrestán smrtí.

Čl.3

Ten, kdo provozuje umění magické, musí být vyučen institucí či osobou, která je k tomu zmocněna příslušným glejtem. Tento glejt vydává a odebírá vláda země na jejímž území má tato instituce či osoba sídlo. Vydání a odebrání glejtu podléhá schválení císařského arbitra.

Čl.4

Regulace umění alchymistického spadá zcela pod kompetenci vlád jednotlivých zemí.

Čl.5

Kdo činy alchymistickými ohrozí zemi, pána země, Císařství, Císaře nebo podstatu světa, nechť je souzen císařským arbitrem a potrestán smrtí.

Čl.6

Ten, kdo provozuje umění alchymistické, musí být vyučen institucí či osobou, která je k tomu zmocněna příslušným glejtem. Tento glejt vydává a odebírá vláda země na jejímž území tato instituce či osoba sídlo. Vydání a odebrání glejtu podléhá schválení císařského arbitra.

Čl.7

Regulace umění vědeckého spadá zcela pod kompetenci vlád jednotlivých zemí.

Čl.8

Kdo činy vědeckými ohrozí zemi, pána země, Císařství, Císaře nebo podstatu světa, nechť je souzen císařským arbitrem a potrestán smrtí.

Čl.9

Ten, kdo provozuje umění vědecké, musí být vyučen institucí či osobou, která je k tomu zmocněna příslušným glejtem. Tento glejt vydává a odebírá vláda země na jejímž území má tato instituce či osoba sídlo.

Hlava VIII.

Čl.1

Smlouva mezi Groggym I. a Hrogarem II. Žezlouvousem je nadřazena tomuto zákoníku.

Čl.2

Přijetím tohoto zákoníku zůstávají v platnosti stávající výše daní a vojenské hotovosti jednotlivých zemí Císařství.

Čl.3

Císařský cenzor jmenuje pro každou zemi císařského právního poradce, který bude poradcem vlády země na sloučení země a tohoto zákoníku.

Čl.4

Země Císařství v okamžiku schválení tohoto zákoníku jsou: Surhindie, Dorwinon, Meritrea, Rigidaar, Pontia, Darlancie, NieNie, Kamičatka, Lormayská unie, Sáhibie, Darsko, Hrong Narog, Čukičatka, Roggie, Krušnohor.

Čl.5

Tento zákoník začne platit od prvního dne roku 5697. Do té doby jej budou jednotlivé země uplatňovat v míře nejvyšší možné a uvedou své právo do souladu s tímto zákoníkem.