Nefritová říše

Nefritová říše (Chun-ti-kuo)

Nefritová říše je již po mnohá tisíciletí největší, nejpokročilejší a nejmocnější zemí rozlehlého kontinentu Kitája. Neustále válčí se všemi svými sousedy a postupně si je podrobuje. Euranské Císařství se dlouho obávalo, že se tato agresivita obrátí i proti němu, ale nestalo se tak – zdá se, že Oko Nebes omezuje veškeré výboje jedině na vlastní kontinent a dodržuje striktní politiku zámořské izolace.

Alespoň do doby, kdy se Kitája a Nefritová říše stanou synonymem.

Chun-ti-kuo je rozděleno do mnoha provincií, z nichž každá je větší než kterékoli království na Euraně. Vnitřně jsou pak dále děleny na distrikty, jejichž úředničtí vládci (či v případě čerstvě dobitých území vojenští velitelé) vykonávají nad svěřeným územím moc srovnatelnou s mocí králů. Spravují jak civilní tak i trestní záležitosti distriktu. V tom je jim k dispozici místní vojenská posádka.

Nově připojené a vzpurné národy jsou většinou násilím přesídleny mimo svou domovinu, aby byl zlomen jejich duch – některé provincie tak často nemají s původními zeměmi nic společného.

Provincie, v níž sídlí Nefritový pán, se nazývá Střed světa (Čung-siang). Samotné sídelní město se dovede přesouvat mezi jednotlivými provinciemi, vždy na předem vybrané místo. Cizincům je zapovězeno i jen vyslovit jméno císařského města – natožpak se snažit sjednat si audienci. Ten jediný, kdo tam kdy byl pozván, byl před devíti sty lety sám Císař Západu.

Mluvili spolu na vzdálenost sta kroků a vyměnili si celkem sedm slov:

„Nabízím ti mír, Nefritový pane.“

„Přijímám, Surahinde.“

Náboženství Nefritové říše

V Kitáje možná lze nalézt méně významné země, kde existuje institucializovaná víra (církev), ale v Nefritové říši nic podobného nenajdete. Přemýšlení o víře je vyhrazeno výše postavené honoraci, která tak činí v rámci filozofických debat o kvalitě a směřování svého života – prostých lidí se to však netýká. Ti mají zcela jasno. Jejich pohled na svět je pevně zakořeněný už po celá tisíciletí, patří ke stylu jejich života a „věřit“ nějak jinak je ani nenapadne.

Z popisů těch několik cestovatelů, kterým se podařilo proniknout mimo přístavní distrikty, a z vyprávění kitájských přistěhovalců do Císařství, se podařilo sestavit tento obraz:

Na světě existuje několik druhů bytostí: zvířata, smrtelníci, elementálové, duchové, démoni a bohové. Z těchto je níže než smrtelník pouze zvíře, které je primitivní a určeno ke službě. Ostatní bytosti jsou považovány za vyšší a mocnější.

Bohové shlížejí z Nebes a pochopení jejich bytí je nad možnosti smrtelníka. Zbylých pět druhů bytostí žije pospolu – jejich světy jsou promísené, jejich smýšlení však nikoli.

Elementálové jsou zosobněním přírodních sil, nemají vlastní vůli a podléhají duchům. Jakožto neviditelní pečovatelé o vodstvo, větry a ostatní živly se projevují spíše nepřímo a smrtelníků si nevšímají o nic víc, než si člověk všímá dřívka unášeného říčním proudem.

Duchové jsou menší či větší vládci přírodních sil. Často jde o předky, kteří byli bohy odměněni za dobrý život. Berou na sebe nejrůznější podoby – někteří z nich splynou s řekou či horou, jiní se spokojí s kamenem u cesty, další zase ovládnou zvíře či člověka. Démoni jsou jim svou podstatou podobní, avšak pokřivení – často jsou to lidé potrestaní bohy za špatný život. Oba tyto druhy uplatňují svou moc způsobem nepochopitelným běžnému člověku a míchat se do jejich záležitostí se nevyplácí. Lidé, kteří žijí v blízkosti duchů či démonů, jim prokazují úctu, skládají jim oběti a snaží se je nepopudit. Přejí si prožít svůj život tak, aby si jich vyšší bytost ani nevšimla, hledí si svého a pilně pracují. Pokud se smrtelníkovi stane, že jeho činnost nějak poškodí či popudí duchy, snaží se je odprosit většími oběťmi.

Ve velmi výjimečných případech (ohrožení celé vesnice apod.) se ti nejstatečnější vypraví prosit duchy, bojovat s démony či hledat bohy – a nepočítají s tím, že se někdy vrátí.

Na Nebesích žije mnoho bohů a bůžků. V Nefritové říši jsou nejčastěji jmenováni a uctíváni (v každé provincii pod různými jmény) tito:

Ženské persony

Smrt – chladná a pochmurná, nepříliš uctívaná, spíše obávaná. Nepotřebuje od smrtelníků nic – nakonec si sama vezme vše.

Příroda – někdy veselá a přívětivá, jindy zamlklá. Nejvíce obětí jí přinášejí rolníci a lovci.

Život – laskavá a milosrdná. Nejmilovanější ze všech bohů, patronka veškerého života, ochránkyně před nemocemi a potraty.

Čas – tichá a takřka nepostřehnutelná. Neúprosně odměřuje plynoucí vteřiny. Není uctívaná, není ani pochopena.

Mužské persony

Válka – bojovný bůh, který se zájmem hledí na každou válku a trestá dlouhý mír.

Bouře – zlomyslný šprýmař, jenž nestíhá jen neuctivé – často udeří jen tak, ze zábavy, a to i na ty, kteří mu přinesou oběti.

Vesmír – učený mudrc, jenž zná veškerá tajemství. Následují ho ti, kteří hledají odpovědi.

Oko Nebes, Nefritový pán

Létá na Nebesa na draku z čirého ohně, aby tam z nefritového trůnu vládl bohům i lidem. Obyčejný smrtelník nesmí slyšet jeho hlas, jinak mu budou useknuty ušní boltce. Pohlédnout na špičku jeho boty je ctí, které se dostane jen největším hrdinům a nejmocnějším velmožům. Je mu přinášeno více obětí, než všem ostatním bohům dohromady.