Meritrea
Říká se, že to jediné, co je v Meritree stabilní, je rozkol.
V Meritree žijí Párstové (lidé), elfové, orkové a (ač je to ještě stále pro mnohé překvapením) trpaslíci.
Párstové uctívají dobrého stvořitele Firavartiho, který společně se svým synem Surahindem bojuje proti všemu zlu světa, a do Euranského císařství kdysi prchli před hněvem kitájského vládce Nefritového pána. Císař jim udělil azyl a jakožto nový domov jim poskytl do té doby prakticky prázdnou Meritreu. Zde uzavřeli Párstové svou první smlouvu se zemí a již nikdy neodešli. Dnes obývají tři čtvrtiny území a nebýt tragédie, která je nedávno potkala, žili by v blahobytu.
"Prakticky prázdná Meritrea" však nebylo zcela přesné vyjádření, neboť hustě zalesněná země do té doby bývala domovem elfů. K mírovému soužití nedošlo a oba národy se pustily do dlouhé, vyčerpávající války. Elfové byli nakonec nuceni ustoupit - nejenže si po tisíciletích poklidného života dlouho nemohli zvyknout na rychlost lidského jednání, ale párstská smlouva se zemí obracela samotné živly proti nim. Stáhli se tedy hlouběji do hvozdů... a hlouběji... dokud jim nezůstal pouhý zlomek původního domova.
Válka nikdy neskončila, ale v posledních letech už nezuřila tak vášnivě. Ačkoli bylo v průběhu staletí na obou stranách vykonáno mnoho jen stěží odpustitelných činů, volání po míru zaznívalo na obou stranách. Dokonce došlo i k jednání o spojení párstského královského rodu s elfím... avšak nečekaný dopad smlouvy se zemí opět zažehl válečný oheň.
Trpaslíci zřejmě přišli do Meritrey ještě před Pársty. Protože je však nezajímal povrch země, ale její mithrilové útroby, zmizeli velmi rychle v tunelech a s elfy přicházeli do styku jen sporadicky, když jim prodávali své úžasné kovářské i jiné výrobky. Poté se jim zřejmě cosi stalo, neboť se na mnohá staletí odmlčeli. Lidé toho s elfy nikdy tolik nenamluví, takže Párstové neměli o Železném lidu hluboko pod svýma nohama ani tušení. Teprve před několika lety se závaly opět pohnuly a trpaslíci začali vycházet na povrch s bojovat s divokými orky v Zelených horách, které si jejich dávní předkové pronajali jakožto léno od císaře. Orci to berou jako výbornou možnost rozpoutat další zajímavou válku - teď, když se osvobodili od nadvládu temných elfů a náčelníka Mardugha, se opět těší na svobodný, ničím nespoutaný život.
Meritrea dlouhodobě udržuje dobré vztahy se svým západním sousedem, elfím a lidským královstvím Dorwinion, jemuž vládne bohyně-královna Sithra, a o to samé se s větším či menším úspěchem pokouší i za svými východními hranicemi, v surahindovském království Rigidaar, kde však již po staletí naráží na náboženské neshody ohledně vztahu mezi Firavartim a Surahindem.
Na jihu Meritrey stávalo nejnádhernější ze všech měst, Zlaté město Ak-krayna. Minulý čas je na místě, neboť toto město i se svými osmi tisíci obyvatel již neexistuje. Po strašlivém výbuchu Léta Páně 5697 nikdy nedošlo k jeho obnově a dnes už každý ví, že na místě ruin vládne strašlivá nemoc, která vše rozkládá na prach - živé i mrtvé.
Ak-Krayna však vždy mívala konkurenci - na severu Meritrey stojí město Evkara. To sice nikdy nebylo tak impozantním a dechberoucím uměleckým dílem, ale ve srovnání s většinou císařských měst je skutečnou perlou. Zámořské návštěvy z blízké Surhindie její krásu ocení o to víc, že se zdejší honorace mnohem víc zhlíží v Surahindovi než ve Firavartim, a toto jejich směřování se zračí nejen v jejich modlitbách, ale i v typicky masivním neocísařském slohu.
Neshody mezi severem a jihem dorostly do kritických rozměrů v polovině devadesátých let 57. století, kdy král Swodiz I. Nádherný již málem vyhlašoval válku svému bratru, evkarskému guvernérovi Aghamenovi I. Ošklivému. Než však boje se silným náboženským nábojem stačily skutečně započít, přišla dnes již legendární Orčí půjčka a Meritrea se musela sjednotit proti vnějšímu nepříteli. Krátce poté oba bratři zahynuli při výbuchu Ak-Krayny.
To jméno už přede mnou neříkejte! Součástí království dlouho bývala i polovina ostrovu Krypr, jehož strategická poloha v průlivu spojujícím Vnitřní moře s Asuónským oceánem z něj činila velmi ceněnou državu, avšak v nedávné Třídenní válce ostrov celý zabrala Kamičatka. Díky válečné vytrvalosti zesnulého vévody Gesslera (a v nemalé míře i díky diplomatickému a málem i vojenskému zásahu Dorwinionu) se však Krypr zřejmě vrátí do správy vévodství Evkara. Co bylo vlastně důvodem tak agresivního postupu kamičatské královny Kamélie? Proč riskovala válku pro ostrov, z něhož už stejně polovinu měla? Cožpak se dá věřit tvrzení, že se kamičatští vojáci jen pokoušeli chránit příslušníky nelidských ras před meritrejskou krutostí?
Země splněných přání: Mezi Pársty prý žije mnoho bájných džinů, kteří se jménem boha Firavartiho starají o dobro celého národa. Kromě toho však existují i dévové, jejich zlé protějšky, které nachází nesmírné potěšení v páchání zla a nepravostí. Třetími bytostmi velké moci jsou ifríti, jejichž úmysly nejsou tak snadno čitelné - zdá se totiž, že se jich vznešený boj světla a temnot nijak netýká. Dohromady se všem těmto bytostem říká firavaši.
Alí Mámova jeskyně prázdná! Neskutečný smutek zavládl mezi všemi lovci pokladů, když se proslechlo, že legendární Alí Mámova jeskyně už žádné poklady neskrývá. Povídá se též, že ifrítka, která bohatství slavného loupežníka hlídala, jeskyni opustila a zmizela neznámo kam.
Meritrea má novou, silnou královnu: Povídá se, že královna Mors I. dokáže v holých dlaních drtit kámen, že si musela vyměnit všechny dveře ve svých komnatách za odolné kamenné a že se jí velvyslanci obávají podávat ruku k pozdravu.
Meritrejská panství a jejich vládci
Královna Mors I. vládne celé zemi a všichni následující šlechtici jsou jejími lenníky. Žádný z nich dosud neprojevil neposlušnost. Královnino panství leží v centru země a obklopuje území meritrejské univerzity Al azhar, jejíž državy i provoz spravuje Khelben Al Orev, arcikancléř Al Azhar.
Po heroické smrti vévody Gesslera zůstalo vévodství Evkara prozatím bez vládce. Šušká se však, že se narodil dědic-pohrobek - ten však zatím nebyl královně představen. Prozatím vévodství spravuje rytíř William de Eifenburg. Leníkem vévodství se nedávno stala baronka Arlana z Údolí dubových hájů (jeden ze tří císařských arbitrů), dědička baronky Elany. Dosud není jasné, zda se vojevůdce Nesmrtelných a bývalý vládce ostrova Krypr, baron Jiriján, také stane evkarským leníkem, nebo složí vazalský slib přímo královně.
Blahobytnému vévodství Al Čedár vládne vévoda Tramiel abd Zefýr min Čedár, který je též jedním z císařských arbitrů.
Na východě Meritrey leží knížectví Honerot, jehož vládce, kníže Severinus de Honerot, byl nedávno zavražděn. Tento čin nebyl dostatečně osvětlen. Jeho dědic pochází z Rigidaaru a svůj nárok na léno je rozhodnut podpořit obrovskou vojenskou silou. Stojí za ním jeden z nejmocnějších šlechtických rodů Císařství.
Velmi nečekanou zprávou se stalo ohlášení založení svobodné marky nazvané Podhůrská brána. Tato se nachází v Zelených horách, jejichž území jako jediné nepatří pod správu královny, neboť je kdysi císař pronajal trpasličímu království Hrong Narog za účelem těžby. Podhůrskou bránu pro trpasličího krále spravuje baron Miguel, který za svůj titul vděčí královně meritrejských elfů - navzdory faktu, že sám je člověk. Za slib boje proti orkům zde nachází azyl mnoho psanců.
Na severozápadě země leží baronství Kreola mladého pána Rajšy il'Daeba, velmi zbožného šlechtice, který na baronský stolec usedl až příliš mladý... nicméně neměl na vybranou. Jeho otec byl zavražděn. Vládnout panství, které tak úzce sousedí s elfskými hranicemi, by nebylo snadné ani pro zkušeného panovníka - ale Rajša dělá, co může.
Vrchní velitel Nesmrtelných Buo Shiou vládne rozsáhlejšímu zemanství, ale jeho hlavním úkolem je chránit zemi a život panovníka. Nedávno zvítězil v klání dle prastarého způsobu na univerzitě Al azhar a byl viděn, jak s pomocí všech pěti elementů koná velké zázraky.
Západ země patří kněžně Zahiře, která po smrti svého manžela proslula skutečně impozantními večírky a šlechtickými veselostmi. Kněžna často hostí vysoce postavené návštěvy z Dorwinionu a nedávno se stala jedním ze tří císařských arbitrů. Jedním z jejích leníků je i Swodizův následník baron Frederico.
Jihozápadní hranici s Dorwinionem spravuje baron Oli al Stigrid, jenž je taktéž jedním z Nesmrtelných. Jeho území bylo dlouho sužováno nájezdy dobře ozbrojených lapků, ale snad již odtáhli pryč. Panství se jmenuje dle klášteru, který na něm stojí - Věčný plamen nad mořem.
Bylo by to záhodno, neboť právě pod jeho (a z malé části i pod Zahiřiným) územím se před zásahem smlouvy se zemí ve velkých hloubkách nacházela největší ložiska mithrilu, která posléze zmizela z trpasličího království a přesunula se blíže k povrchu a k centru země. Pod Zahiřiným a Oliho územím se namísto nich otevřela zem...
O něco východněji se na jediné části jižního pobřeží (s výjimkou území zasaženého výbuchem Ak-krayny), na níž je možné provozovat přístav, nachází državy barona (Solnakara - herní jméno?), který vystavěl hrad Spargel a již započal s výstavbou nové meritrejské flotily.
Jednou z nejpodivuhodnějších a nejvítanějších změn, které smlouva se zemí Meritree přinesla, bylo scelení všech roztroušených ostrůvků podél jižního pobřeží a jejich připojení k souostroví zemana Dagobyje (to je v Císařství velmi časté jméno), mezi jehož hlavní povinnosti do té doby patřila hlavně správa několika majáků. Dagobyj obdržel zemanský titul i od krále Rigidaaru, společně s dalším ostrůvkem - a nyní to vše smlouva se zemí spojila do masivního ostrova Melke velikostí srovnatelného s Kryprem. Král Rigidaaru se nechal slyšet, že nově vzniklá země samozřejmě náleží jemu, a již Dagobyje pozval ke složení vazalského slibu... Jak na to zareaguje královna Mors?
