Rok LP 5712 v Císařství i jinde

Rok LP 5712 v Císařství

Císařův skon a Válka o božství

Po nečekaném skonu Rolfa I. se strhl souboj o následnictví mezi dvěma jeho syny - či spíše mezi jejich stoupenci. Říše byla rozdělena - část (Dorwinion a Kamičatka) podporovala právoplatného, nicméně velmi zpustlého a neschopně působícího prince následníka Henricha, zatímco Pontie, Rigidaar a Církev Surahindova volaly po jeho přeskočení a korunovaci jeho nevlastního bratra, prince Suriana. Poté, co se k Henrichovým podpůrcům přiklonila i Meritrea, se strhla krátká válka, během níž vyšly najevo temné čachry konkubíny Inoniy, Surianovy matky. To ona stála nejen za smrtí prvního Rolfova syna, ale i za Henrichovým pádem do osidel choutek a prostopášnosti. Věřila, že vše činí v zájmu Císařství - Surian by jakožto avatár Surahindův a nesmírně nadaný mág vládl mocí, s níž by mohl přetvářet svět.

Inoniyn otec a Surianův děd, ochránce Císařství Askalion, však právě v tomto spatřoval obrovské nebezpečí. "Euranské císařství nesmí padnout pod jho dalšího Nefritového pána... a já nehodlám přijít o vnuka, tak jako jsem již přišel o dceru." Ve strašlivém souboji s Inoniyou nakonec smutně zvítězil... a společně se Surianem Císařství opustil.

Císařem se tedy stal Henrich I. Osvobozený - a k překvapení i jeho vlastních podporovatelů si nevede zle. O svém dosavadním životě hovoří jako o zlém snu, z něhož se rád probudil... a když se krátce po korunovaci (k níž Církev Surahindova téměř odmítla přistoupit) skutečně stal avatárem Surahindovým, i král Rigidaaru před ním poklekl a propukl v kajícný pláč.

Ne, nenastal konec nevraživosti mezi královstvími na Euraně - na to jsou příliš rozdílná... ale i když Pontia a Kamičatka či Rigidaar a Dorwinion nikdy nebudou kráčet ruku v ruce, rozhodně kráčí alespoň pospolu.

Z hospodských bájí a jiných ožralých zdrojů

Teď si představte, že sedíte v tortuiské krčmě a hostíte starého piráta, který toho má hodně co říct a ještě víc co pít. Nejste si úplně jistí tím, kolik si toho vymýšlí a v čem je aspoň zrnko pravdy... ale risknete to. S prvním korbelem se rozmluví o jednom z předků Wilhelma Anderdeckena, člena slavného rodu Anderdeckenů, z jejichž řad vzešel nejeden pirátský král.

Bartolomeo, had a Duong

"Jo, to byl Wilhelm ještě jenom toužebnej sen v hlavě svý mladičký matky, když jeho děd Bartolomeo Anderdecken převzal vládu Tortuisy a zkusil vyštvat toho Kitájce Duonga. Může to být tak šedesát let... Vážně se neměli rádi. Duong na ostrově představoval pořádek a jistoty, Bartolomeo byl naopak vítr, oheň a bouře. Většinu času na na ostrově ani nepobýval, na kralování kašlal a hnal se někde za další kořistí, což pro Tortuisu vlastně nebylo tak zlý...

Ale když tu byl, děly se věci. Býval to náramný silák a prchlivec. Slyšel jsem o něm zkazky, že vážně jenom kroutím hlavou... Víte třeba, proč nás domorodci nemaj moc v lásce? No kvůli němu! Jednou se prej dal do křížku s nějakým jejich šamanem, nebo tak něčím, no a na místě ho vlastníma rukama roztrhl! Teda až potom, co se ten divoch prej proměnil v hada, a to obřího! A pak, protože si Bartolomeo vzpomněl, jak se v dávnejch pověstech s mořskýma hadama potýkali první tortuiský piráti pro potěchu mořský bohyně, vyříznul tomu hadovi srdce a snědl ho! K šílenství vážně neměl nikdy daleko...

Není divu, že se s klidným Duongem nikdy neshodl a že mu nakonec asi po sedmi letech v kormidle ruplo natolik, že se ho pokusil sesadit, sejmout a dál vládnout sám. Jenže to už se ho na ostrově všichni báli tolik, že se radši postavili za Kitájce. Bojoval proti němu dokonce i jeho vlastní syn, Šedivous...

Bartolomeo prohrál, z ostrova ho vyhnali a zdálo se, že zase bude klid."

Starý pirát si poručil druhý korbel, mrkl na vás a pokračoval:

Bartolomeovo vyhnanství, Tarsienovo tajemství a Wilhelmovo dědictví

"Bartolomeo se svou slavnou lodí, Pirejským sluncem, našel útočiště v Eumeriké, odkud podnikal výpady proti pontijským a kamičatským obchodním lodím. Císařská flotila na něj šest let vedla bezúspěšný hon, ale nakonec přece jen uspěla - říká se, že Slunce zahnala do hurikánu. Bartolomeo prý i se svou lodí odpočívá na dně mořském."

Stařec se uchechtl, jako by věděl své.

"Ale Duongovi tahle zvěst nestačila. Takový mořský vlk jako je Bartolomeo ztracen v hurikánu? Nesmysl. Jen toužebné přání. Chtěl si být vážně jistý, že se Bartolomeo už nikdy nevrátí, a proto vyhledal toho proklatce, kitájského kouzelníka Tarsiena, který si na Tortuise kdovíproč vystavěl vážně zvláštní věž a pořád sem za ním jezdily hodně divný existence, aby se s nima podělil o svou... mno... moudrost... No, a tohohle podivína Duong požádal, jestli by za dostatečnou sumu nemohl prodloužit Bartolomeovo vyhnanství vážně "na věky".

Tarsien prý zpočátku váhal. Potřeboval k tomu totiž lidskou oběť z Bartolomeova rodu. Šedivous Anderdecken se ale se svým fotrem už vážně nechtěl setkat, a protože měl krom svých vlastních děti i Wilhelma, bastarda s jednou prostitutkou, vůbec neváhal.

Wilhelmovi tehdy mohlo být tak osm a zbytek příběhu jsem slyšel přímo z jeho úst. Tarsien ho nechal potetovat magickým obrazcem, zarecitoval spoustu vážně divnejch slov a rozpřáhl se kudlou. Jenže Wilhelm nebyl žádný poupátko - dítě, který se v tomhle hnízdě škorpionů dožije osmi let, musí bejt vážně hodně schopný. Takže si uvolnil nohu z pout, vykopnul Tarsienovi kudlu z ruky, vysmeknul se úplně a zdrhal, zdrhal, zdrhal. Podařilo se mu dostat z Tortuisy, stal se plavčíkem na lodi starýho Jizvy a nakonec se i sám stal kapitánem.

Duong mezitím na Tortuise natáh škrpály, ale ještě předtím splnil dávnej slib, podpořil Šedivouse jako svýho nástupce a na pirátskej trůn zase usednul Anderdecken. Tentokrát to bylo klidnější. Vlastně až moc klidný, co si budem povídat... Po Tortuise tehdy neštěk ani pes a skoro nikdo se nás už nebál... Jo, Šedivous byl dobrej pirát a drsnej chlap, ale ta hrůza, kterou šířil Bartolomeo... to už se nevrátilo. A Bartolomeo nakonec taky ne.

Co? Jestli Tarsien ten rituál dokončil s nějakým jiným potomkem Anderdeckenů? Jak to mám sakra vědět? Jestli vás to tak zajímá, najděte si některýho z jeho učedníků, prošla jich tu celkem slušná řádka, mágů, alchymistů, mystiků a věštců... Těm to v tý svý věži třeba řek... než zmizel.

Jo, zmizel. Když Šedivous umřel, někdo Wilhelmovi poslal vzkaz o nový volbě, a on se nejen vrátil, on ji nakonec i těsně vyhrál. Nedivím se - málokterej pirát je dneska slavnější... A upřímně, Tortuisa se za něj hodně zvedla. Jasně, dost možná za tím stojí i Guvernér, ale kdyby nespolupracovali, nejspíš by se tu dneska pilo z posledního rozbitýho sudu.

Wilhelm na Tarsiena samozřejmě nezapomněl, ale když se vydal pro pomstu k vratům jeho věže, našel ji opuštěnou a zamčenou pomocí magie. Dovnitř se od tý nikdo nedostal. Aspoň pokud vím. A jasně, možná není tak opuštěná, jak vypadá. Kdo ví, co za magický potvory tam uvnitř číhá... Já to zjišťovat nehodlám, ale jestli se to dovíte vy, rád si to poslechnu. A klidně vás za to i pozvu na žejdlík nebo dva. Bude to dobrá investice..."

Stařec se odmlčel a chvíli jen zamyšleně dopíjel. Nejspíš přemýšlel, čím si vysloužit další rundu.