Nefritová říše

Nefritová říše (Chun-ti-kuo)

Nefritová říše je již po mnohá tisíciletí největší, nejpokročilejší a nejmocnější zemí rozlehlého kontinentu Kitája. Neustále válčí se všemi svými sousedy a postupně si je podrobuje. Euranské Císařství se dlouho obávalo, že se tato agresivita obrátí i proti němu, ale nestalo se tak – zdá se, že Oko Nebes omezuje veškeré výboje jedině na vlastní kontinent a dodržuje striktní politiku zámořské izolace.

Alespoň do doby, kdy se Kitája a Nefritová říše stanou synonymem.

Chun-ti-kuo je rozděleno do mnoha provincií, z nichž každá je větší než kterékoli království na Euraně. Vnitřně jsou pak dále děleny na distrikty, jejichž úředničtí vládci (či v případě čerstvě dobitých území vojenští velitelé) vykonávají nad svěřeným územím moc srovnatelnou s mocí králů. Spravují jak civilní tak i trestní záležitosti distriktu. V tom je jim k dispozici místní vojenská posádka.

O následujících provinciích víme více: O ostrovní Čien-sa Ša-li, středozápadní Fei Luan (na níž se nachází i známý otevřený přístav Pien-Ti (častěji u nás známý jako Yang-Feng)) a severozápadní Bing-žuan Čio a k ní náležícímu ostrovu Huang-ti.

Nově připojené a vzpurné národy jsou většinou násilím přesídleny mimo svou domovinu, aby byl zlomen jejich duch – některé provincie tak často nemají s původními zeměmi nic společného.

Provincie, v níž sídlí Nefritový pán, se nazývá Střed světa (Čung-siang). Samotné sídelní město se dovede přesouvat mezi jednotlivými provinciemi, vždy na předem vybrané místo. Cizincům je zapovězeno i jen vyslovit jméno císařského města – natožpak se snažit sjednat si audienci. Ten jediný, kdo tam kdy byl pozván, byl před devíti sty lety sám Císař Západu.

Mluvili spolu na vzdálenost sta kroků a vyměnili si celkem sedm slov:

„Nabízím ti mír, Nefritový pane.“

„Přijímám, Surahinde.“

Pět ctností

Moudrost, Laskavost, Pořádek, Důvěra, Poctivost.

Systém vlády

Na samotném vrcholu stojí Nefritový pán, Oko nebes, božský vládce říše. Nedotknutelný, nesmrtelný, věčný. Sklání se před ním říše lidí, bohů, démonů a duchů. Vládne na zemi, v nebi i podsvětí. Nic neunikne jeho oku, nic neunikne jeho nepředstavitelné moci. I pouhé vyslovení jednoho z jeho titulů nutí věrné i leckteré nehodné poddané udeřit na znamení úcty čelem o zem. Stručně řečeno, je poměrně náročné si o Oku nebes jen tak poplkat.

Dnes však už do dění v říši osobně zasahuje jen výjimečně, v dobách největšího ohrožení země nebo světa. Na běžné záležitosti má své služebníky. Na nebesích a v podsvětí to jsou jednotliví bohové a pekelní vládci. Na zemi pak ministři a jejich ministerstva. Císař si ministry pečlivě vybírá z úředníků, kteří se dobře osvědčili na svých předešlých působištích.

Ministerstva

Ministerstvo v Kitáje se spojuje s osobou ministra - to on je srdcem a hlavou ministerstva, on určuje jeho směr. K tomu jej opravňuje císařský dekret, který mu umožňuje zaměstnávat úředníky, armádu i špehy či požádat kohokoliv o pomoc, především však na všechny tyto aktivity čerpat peníze z pokladnice.

Mnohá ministerstva jsou zakládána na základě nutnosti vyřešit nějaký problém, který zrovna říši trápí, a po jeho zdolání jsou opět zrušena. Velikost úřednického aparátu ministerstva či jejich přidělených vojenských nebo špionských kapacit se může s časem výrazně měnit dle okolností.

Dočasná (již stovky či tisíce let fungující) ministerstva:

• Ministerstvo Míru (usiluje o dobití okolních zemí, aby v říši zavládl mír)
• Ministersvo Pokroku (stará se o zlepšení života obyvatel dobytých provincií)
• Ministerstvo Temnoty (řídí boj s temnými elfy v podzemních říších).
• a další...

Stálá ministerstva se s časem příliš nemění, jen mírně rostou společně s velikostí říše. Mezi stálá ministerstva patří:

• Ministerstvo Nefritu (správa císařského paláce a města)
• Ministerstvo Pokladu (výběr daní, pokladnice říše)
• Ministerstvo Černých čepců (souhrnná vláda nad provinciemi, stanovování společných zákonů)
• Ministerstvo Pěti ctností (úřednické zkoušky, školení úředníků)
• Ministerstvo Prázdnoty (záležitosti cizích - zámořských - zemí)
• Ministerstvo Nebeských výšin (záležitosti bohů)
• Ministerstvo Třešňového květu (zábavní průmysl, herny, divadla, domy rozkoše).
• a další...

Civilní správa

Správce provincie

• + jím samým vybraní úředníci, poradní sbor sestavený z předních občanů provincie (majitelé půdy, bohatí obchodníci s přesahem na celou provincii, velitelé vojenské posádky). Sídlí v hlavním městě provincie.

Správce distriktu

• + jím samým vybraní úředníci, poradní sbor sestavený z předních občanů provincie (majitelé půdy, bohatí obchodníci s přesahem na distrikt, velitelé vojenské posádky). Sídlí v hlavním městě distriktu.

Základ vlády tvoří Správce distriktu. Úřad správce (on sám i jím vybraní pomocníci či místní úředníci a biřici patřící k správcovskému dvoru) vede evidenci obyvatelstva (narození, úmrtí, přistěhovalectví), má na starosti pozemkovou a majetkovou evidenci, vybírá daně, udržuje klid a pořádek v distriktu, řeší soudní spory jak občanského, tak kriminálního charakteru.

Zasedání soudního dvora se koná jednou denně a kdokoliv zde může přednést svůj spor, ať už se jedná o vraždu či běžný sousedský spor o hranice pozemků. Vždy však na vlastní nebezpečí a náklady, přičemž soudní spor může přijít draho. Neúspěšný žalobce se může dočkat tučné pokuty či několika ran holí za pohrdání soudem, pokud bude jeho spor shledán soudcem bezpředmětným.

Správce působí v distriktu cca čtyři až pět let, pak se přesouvá i se svými pomocníky a rodinou do dalšího distriktu ležícího v jiné provincii. Biřici, písaři a další personál úřadu bývá většinou rekrutován z místních lidí a tedy zůstává k dispozici dalšímu správci.

Úspěšný úředník většinou vystřídá tři až čtyři distrikty. Pokud se během této doby osvědčí, může získat vyšší funkci - správce provincie, úředníka na ministerstvu, ministra. Pokud úspěšný není, zůstane správcem, dokud neodejde na odpočinek, či v případě velkých neúspěchů nebude zbaven funkce, vyhoštěn či dokonce popraven.

Toto platí pro centrální, už dobyté provincie. Dobývané či čerstvě dobyté provincie jsou pod vojenskou správou a panuje v nich přísný režim dle stupně pacifikace obyvatelstva.

Okrajové provincie mají jak vojenskou, tak civilní správu, která si navzájem leze do zelí a na nervy.

Úřednické zkoušky

Zkoušky jsou vyhlašovány ve tříletých intervalech a jsou třístupňové.

První kolo probíhá v hlavním městě distriktu, úspěšní získají titul Čekatel a postoupí do druhého kola. Druhé kolo zkoušek se koná v hlavním městě provincie následující rok a kdo v nich uspěje, obdrží titul Kandidát a možnost účastnit se třetího, posledního kola - palácových zkoušek. Ty se konají v dalším roce. Jejich úspěšní absolventi dosáhnou titulu Učenec a mají možnost stát se vládním úředníkem, případně postoupit do akademie Pěti ctností.

Poslední dobou má Ministerstvo pokroku zájem na vyváženém zastoupení úředníků ze všech provincií říše, proto nedávno stanovilo kvóty úspěšných absolventů dle jejich původu.

Velký zájem o složení zkoušek a z toho plynoucí ostrá konkurence a snaha uspět za každou cenu vedly k sérii protiopatření ochraňujících regulérnost celého procesu. Kandidáti nyní píší odpovědi na otázky v samostatných místnůstkách, v nichž jsou izolováni po celou dobu zkoušek; práce jsou identifikovány nikoliv podpisem, ale číslem, a nově práce dokonce přepisují písaři, aby hodnotitelé nemohli poznat rukopis kandidáta.

Zkoušek se může zúčastnit kdokoliv, nejsou omezeny třídou či postavením. K úspěšnému absolvování je však třeba řádného vzdělání v Pěti ctnostech a klasických knihách, jehož dosáhne jen málokdo z rolníků, rybářů, drobných řemeslníků či dalších prostých lidí. Stává se ale, že se celá rodina složí na jednoho ze svých potomků, protože složení zkoušek jedním ze synů či - výjimečně - i dcer je pro celou rodinou cestou ke štěstí.

V poslední době se rozbíhá systém univerzit, které studenty na první úřednické zkoušky připravují. Připuštění k výuce je podmíněno složením základních, přípravných zkoušek, úspěšný kandidát pak získává státní stipendium, dokud nesloží další zkoušky.

Vojenská správa

Jednotlivé armády jsou do určité míry samostatné vojenské jednotky. Vrchní velitel, generál, se zodpovídá ministrovi (a tím pádem Oku Nebes), který danou armádu sestavil a generála si vybral, či ministrovi, který uvolněnou armádu převzal do služby svého ministerstva.

Oko nebes má vlastní vojska, jejichž generálové se zodpovídají přímo jemu. (Také se mu zodpovídá jiný druh vojsk, mnohem obávanější - nejrůznější uskupení špehů, špionů a vyzvědačů, která mu poskytují informace o říši, zahraničí i sobě navzájem.)

Generál má většinou hodnost (moc, sílu velení) rovnou správci distriktu.

Prostí vojíni jsou zčásti odvedenci, zčásti dobrovolníci a zčásti trestanci (za mírnější prohřešky). Nižší velení se většinou rekrutuje z řad vojska, vyšší velící funkce jsou zčásti přidělovány učencům, kteří prošli zkouškami na úředníka a prokázali předpoklady pro vojenskou službu, zčásti ministrem či Okem nebes přímo vybraným lidem - tedy vlastně komukoliv.

Slavné rody

Nefritová říše nemá šlechtu jako takovou, ale existují rody, které jsou slavné - z jejich středu vzešli velcí úředníci či slavní generálové a státníci. Tyto rody mají obrovskou prestiž, jméno rodu doslova otvírá všechny dveře. Lidé k nim cítí úctu, kterou jim mohou šlechtické rody Eurany jen závidět. Často jsou navíc i poměrně bohaté a mají slušné pozemky, ale není to podmínkou - existují i zchudlé slavné rody, úcta nicméně zůstává.

I když jsou jiné rody či původní porobená šlechta třeba i bohatší, pokud nemají slavnou historii v rámci Nefritové říše, nikdy v ní nezískají srovnatelný vliv.

Náboženství Nefritové říše

V Kitáje možná lze nalézt méně významné země, kde existuje institucializovaná víra (církev), ale v Nefritové říši nic podobného nenajdete. Přemýšlení o víře je vyhrazeno výše postavené honoraci, která tak činí v rámci filozofických debat o kvalitě a směřování svého života – prostých lidí se to však netýká. Ti mají zcela jasno. Jejich pohled na svět je pevně zakořeněný už po celá tisíciletí, patří ke stylu jejich života a „věřit“ nějak jinak je ani nenapadne.

Z popisů těch několik cestovatelů, kterým se podařilo proniknout mimo přístavní distrikty, a z vyprávění kitájských přistěhovalců do Císařství, se podařilo sestavit tento obraz:

Na světě existuje několik druhů bytostí: zvířata, smrtelníci, elementálové, duchové, démoni a bohové. Z těchto je níže než smrtelník pouze zvíře, které je primitivní a určeno ke službě. Ostatní bytosti jsou považovány za vyšší a mocnější.

Bohové shlížejí z Nebes a pochopení jejich bytí je nad možnosti smrtelníka. Zbylých pět druhů bytostí žije pospolu – jejich světy jsou promísené, jejich smýšlení však nikoli.

Elementálové jsou zosobněním přírodních sil, nemají vlastní vůli a podléhají duchům. Jakožto neviditelní pečovatelé o vodstvo, větry a ostatní živly se projevují spíše nepřímo a smrtelníků si nevšímají o nic víc, než si člověk všímá dřívka unášeného říčním proudem.

Duchové jsou menší či větší vládci přírodních sil. Často jde o předky, kteří byli bohy odměněni za dobrý život. Berou na sebe nejrůznější podoby – někteří z nich splynou s řekou či horou, jiní se spokojí s kamenem u cesty, další zase ovládnou zvíře či člověka. Démoni jsou jim svou podstatou podobní, avšak pokřivení – často jsou to lidé potrestaní bohy za špatný život. Oba tyto druhy uplatňují svou moc způsobem nepochopitelným běžnému člověku a míchat se do jejich záležitostí se nevyplácí. Lidé, kteří žijí v blízkosti duchů či démonů, jim prokazují úctu, skládají jim oběti a snaží se je nepopudit. Přejí si prožít svůj život tak, aby si jich vyšší bytost ani nevšimla, hledí si svého a pilně pracují. Pokud se smrtelníkovi stane, že jeho činnost nějak poškodí či popudí duchy, snaží se je odprosit většími oběťmi.

Ve velmi výjimečných případech (ohrožení celé vesnice apod.) se ti nejstatečnější vypraví prosit duchy, bojovat s démony či hledat bohy – a nepočítají s tím, že se někdy vrátí.

Na Nebesích žije mnoho bohů a bůžků. V Nefritové říši jsou nejčastěji jmenováni a uctíváni (v každé provincii pod různými jmény) tito:

Ženské persony

Smrt – chladná a pochmurná, nepříliš uctívaná, spíše obávaná. Nepotřebuje od smrtelníků nic – nakonec si sama vezme vše.

Příroda – někdy veselá a přívětivá, jindy zamlklá. Nejvíce obětí jí přinášejí rolníci a lovci.

Život – laskavá a milosrdná. Nejmilovanější ze všech bohů, patronka veškerého života, ochránkyně před nemocemi a potraty.

Čas – tichá a takřka nepostřehnutelná. Neúprosně odměřuje plynoucí vteřiny. Není uctívaná, není ani pochopena.

Mužské persony

Válka – bojovný bůh, který se zájmem hledí na každou válku a trestá dlouhý mír.

Bouře – zlomyslný šprýmař, jenž nestíhá jen neuctivé – často udeří jen tak, ze zábavy, a to i na ty, kteří mu přinesou oběti.

Vesmír – učený mudrc, jenž zná veškerá tajemství. Následují ho ti, kteří hledají odpovědi.

Oko Nebes, Nefritový pán

Létá na Nebesa na draku z čirého ohně, aby tam z nefritového trůnu vládl bohům i lidem. Obyčejný smrtelník nesmí slyšet jeho hlas, jinak mu budou useknuty ušní boltce. Pohlédnout na špičku jeho boty je ctí, které se dostane jen největším hrdinům a nejmocnějším velmožům. Je mu přinášeno více obětí, než všem ostatním bohům dohromady.