Surahind
Obsah
O víře
Surahind je zejména bohem vyšších vrstev a mužů, statečným rytířem a spravedlivým vládcem. Nižší vrstvy a ženy jej mají pouze uctívat, nemohou se k němu přímo obracet. Je bohem lidí, jiné bytosti jsou považovány za principiálně nebezpečné a lidem je doporučováno, aby se s nimi nestýkali. Je schopen uzdravovat i proklínat, hubit i navracet z mrtvých. Svým následovníkům slibuje nebe, za protivení se je odměnou ohnivé peklo.
O Jeho Přikázáních
Povinnosti se vztahují především na muže v pozici vládců a rytířů. Takový muž má chránit svou čest; je-li to třeba, tak i mečem, nezapomínat však na milosrdenství vůči poraženým, být čestný, přímý, nevraždit, nehandrkovat se o majetek a vážit si urozených žen. Nesmí zneužívat jemu propůjčené moci a má soudit spravedlivě. Zároveň se nemá stýkat s neurozenými jinak, než jako jejich vládce, a má se vyhýbat kontaktům s tvory nelidskými. Prostý věřící má respektovat ustanovený řád, vládu císaře a králů, být poslušný a obracet se k Surahindovi skrze církev. Surahind sám vyžaduje od lidí především víru a oddanost.
O způsobu uctívání
Uctíván je výhradně Surahind, k jiným božstvům se člověk obracet nesmí - tedy ve smyslu plného odevzdání. Lze však žádat o pomoc Surahindovy božské dvořany.
Surahindova moc sahá daleko za chápání prostého člověka. Císař je Surahindovým vyslancem mezi lidmi (neboli avatárem)a jeho slovo je slovem Surahindovým. Surahindův kodex je obecně platný v celém Císařství. Představeným církve je volený patriarcha, sídlící v hlavním městě Císařství Boroburgu. Je nástupcem prvního Surahindova učedníka Okelma, jemuž bůh předával svou moudrost, aby putovala dál mezi lidi.
Surahindova vůle proniká k věřícím pouze skrze císaře a církev a naopak, kněží tlumočí bohu přání věřících - kněží zodpovídají za spásu věřících, nelze se obracet přímo k bohu. Církev Surahindova je jediná pravá. Víry v Surahinda se nelze vzdát - to je horší zločin, než nevěřit. Církev má být majetná, aby mohla šířit vůli Surahindovu. Surahindovi kněží-bojovníci - Řád Safírového meče - šíří jeho víru jak slovem, tak mečem.
Základ učení, který si jednotliví mesiáši doplňují či pozměňují
Stvořitel stvořil svět, bohy a lidi. Pak dovolil bohům, aby si stvořili své smrtelné děti. Tyto již nejsou přímými potomky Stvořitele jako bohové a lidé.
Spousta bohů se obrátila ke Zlu a urazili svého Stvořitele. Byl zplozen Surahind, který je určen Nejvyšším z bohů. On vládne lidem a bdí nad ostatními bohy.
Surahind zplodil Syna s nejlepší lidskou ženou Glorií a po její smrti (při porodu – dala život za své dítě) odešel od lidí, aby nad nimi bděl z Nebes. Jeho Syn se stal prvním Císařem a zakladatelem panovnické linie.
Očistec – věřící lidé si v něm odpykají své lehčí hříchy a pak jdou do Ráje.
Kdo urazí Surahinda – jde do Pekla – ať je věřící kohokoli či čehokoli.
Věřící zlých bohů – jdou rovnou do Pekla.
Věřící hodných bohů (pokořujících se před Surahindem) – jdou do Podsvětí. Nejdou do Nebes nebo do Pekla, i když vidí obě ty cesty.
Závěrečná sudba – Na konci světa přijde hodina, kdy se zhroutí zdi Podsvětí i Světa a Surahind povede veškeré bohy i smrtelníky do boje proti Ničitelům. V jeho družině budou ti nejlepší z lidí.
Osud a předurčení - Každý je schopen následovat Dobro i Zlo. Je jen na něm, jaký osud si zvolí.
Proroci Surahindovi
Též zváni mesiáši. Tito muži a ženy jsou sesláni na svět, aby provedli lidstvo těžkými časy a ukázali mu správnou cestu. Protože se sám Surahind mění a nenahlíží na svět stále stejně, tak i jeho proroci mají na mnohé aspekty lidského života rozdílné názory. Není vyloučeno, že si někteří z nich i navzájem odporují.
Církev Surahindova si klade za cíl porozumět slovům proroků, nalézt v nich Surahindův záměr a tuto křišťálově jasnou pravdu posléze předávat dál. Toto však neznamená, že církev naslouchá všemu, co mesiáš vypustí z úst, a hledá pravdu v čemkoli. Ne - církevní scholastici dobře vědí, že On sám svou pravdu teprve hledá, a tak i jeho proroci mohou kráčet cestami, které nikam nevedou. Několik učení je však již přijato, neboť se dostatečně přiblížilo oné dokonalosti, a jiná naopak byla označena za omyl dotyčného proroka - a následování takového omylu za herezi.
Církev vyučuje slova těchto proroků Surahindových:
Horlivý sv. Porfirius
Plamenná sv. Paulína
Moudrý sv. Cojavim
Mírumilovný sv. Dartěch
Bojovný sv. Dařivoj
Církev zvažuje pravdivost učení těchto proroků Surahindových:
Odvážný sv. Jiří
Léčitelka sv. Cecílie
Přísná sv. Alicie
Církev prohlásila učení těchto proroků za omylná a jejich následovníky za heretiky:
Mág sv. Šimon
Námořník sv. Mořebych
Čas od času se mluví o jakémsi společenství uctívačů mesiášky sv. Zuzany, ale život a činy této ženy jsou pouze neověřenými báchorkami.
