Doba temna

Doba temna je období společné historie Pontie a Rigidaaru, které zavládlo na dlouhá čtyři staletí. Rozpoutalo ji LP 4874 bezpodmínečné přijetí nesmlouvavého výkladu Surahindova kodexu tak jak ho přednesl tehdejší císař, Porfirius II. Zapálený, krátce před svým demonstrativním sebeupálením.

Církev se tehdy proměnila v děsivou instituci potlačující jménem Surahinda veškerou magii, alchymii i ostatní pokrok. Teprve po třech a půl stoletích se do čela církevních struktur opět postavil umírněnější patriarcha a začal vládu kléru pozvolna "prosvětlovat". Konec Doby temna umisťují historikové do LP 5283, kdy se narodil sv. Jiří, ale mnohé její zákony i zvyky platí dodnes a církev si uchovala obrovský vliv na běžný život obyvatel.