Přesun středu světa
Obsah
Učení jogína Račena z dalekého Ipetu
Mandala, zobrazující střed světa má dvě hlavní interpretační roviny. Jednak stojí jako model světa, komplexně, jak hmotného, tak „nebeského“. A jednak to je návod k dosažení osvícení, tedy jakýsi model (cesty) mysli.
V mandale jsou dva významové směry. Jeden od středu ven, což je směr působení vyššího řádu na nižší řád, který dává nižšímu řádu, tím že se v něm odráží, určité „tvary a významy“, jak světlo prosvěcuje jednotlivé závoje. A druhý od okraje dovnitř, což je směr cesty mysli člověka či boha ze zajetí v domnělých významech věcí a principů k dosažení osvícení.
K symbolickému posunutí středu světa tedy došlo ve dvou rovinách. V rovině metafyzické – střed nebes se pohnul z nebeského paláce Oka Nebes do Meritrey a v rovině mentální – ve středu světa je lidský princip (nikoli princip božský - Nefritový pán). Viz interpretace jednotlivých symbolů níže.
I. Střed světa a Dorje
Tato část reprezentuje střed světa, nevyšší hodnotu a vrchol pyramidy. Je to pevný bod vesmíru jak metafyzicky, tak v mysli člověka.
Bílá barva je zde barva osvícení, čistého světla, řádu v symbolickém slova smyslu. Není ale „dobrá“, jak je obvykle chápána, to čisté spočívá v osvobození od připisování důležitosti všemu nižšímu. Je to absence hodnocení, vyrovnanost a osvobození od koloběhu akce a reakce, příčiny a následku. Je to ta nejčistší a nejvyšší forma, zcela osvobozená od tělesného, pozemského, ale i božského.
Ta bílá odsud vychází do zbytku mandaly a je stejného charakteru jako všechny ostatní symboly na mandale vyvedené bílou. Je obsažena v božském a ve všem živém jako zárodek možného prozření, osvícení. V tom smyslu je vše bílé si v potenciálu rovné.
Ve středu světa je symbol dorje. Dorje znamená „blesk“ a současně „diamant“. Blesk, jako nezadržitelná síla a diamant jako nerost co se prořízne vším a sám je nepoškozen. Dorje je složena ze dvou koulí, lotosových květů. Jedna představuje svět fenoménů (Samsáru) a druhá svět významů (Nirvánu) a dorje tak znázorňuje spojení protikladů. V těchto významech dorje má význam lidského (v našem světě respektive lidského, elfího, trpasličího aj.). Tak nově stojí lidské ve středu světa metafyzického i ve středu mysli.
„Dlouho jsem hledal, co by mělo být umístěno právě do tohoto středu, nikdo nepřicházel s ničím, co by tu mělo být a tak jsem nechával střed prázdný. Těsně před dokončením mandaly mě ale navštívil Císařský cenzor Sigmund von Reuenthal. Hovořili jsme o lidském potenciálu. Úplně nakonec mě požádal, abych do středu umístil člověka. A tak se člověk dostal do středu světa.“
II. Nebeský chrám
Nebeský chrám představuje nejvyšší místo v kosmu a v mysli. Jeho branami ven vystupuje světlo do zbytku světa a dovnitř vede cesta mysli k osvícení.
III. Nebesa a Čtyři kontinenty
Tato část mandaly znázorňuje čtyři světové strany, čtyři kontinenty a čtyři nebeské principy které na nich převládají. Ukazuje Euranu a nebeské sídlo Surahinda, Kitáju a Nefritového pána, Eumeriké a Orčí božstva a Čtvrtý kontinent s jeho nebesy. Nebesa jsou znázorněna pouze schematicky ale symbolizují sídla bohů respektive pantheony typické pro dané kontinenty. V mysli tato část představuje přijetí víry v něco vyššího, smrtelníka přesahujícího.
IV. Nebeský palác
Nebeský palác představuje nebesa na nichž sídlí božské a tu část mysli, která představuje víru. Je to prostřední stupeň mezi světem pozemským a světem vyššího řádu. Jeho branami ven vystupují božské principy do hmotného světa a dovnitř vede cesta k víře a povznesení se ze zemského na božské. Na této úrovni vedou bohové boj mezi sebou a na této úrovni v mysli vedou mezi sebou boj různé víry. Konflikty principů uzamykají to co zde je do koloběhu příčiny a následku, duality akce a reakce stejně jako v hmotném světě a tak nebesa představují jen další závoj (Maya), který brání rozvinutí potenciálu dokonalosti. A v této zaslepenosti sjednocuje nesmrtelné a smrtelníky.
V. Práh Nebeského paláce
Práh Nebeského paláce je místo kde sídlí strážce nebes na zemi. Reprezentuje církve, které oddělují člověka od božského ale současně ho i k božskému přivádějí. V mysli představuje překážku, kterou je člověk, který míří k božskému nucen překonat kupříkladu skokem víry. Je to ale také překážka, kterou musí člověk překonat chce li aby se jeho mysl stala myslí rovné božské.
VI. Svět
To je svět hmotný, tělesný. Sestavený zrcadlením vyšších principů na materii stvoření. Zastírající svými falešnými významy, malichernými chtěními, odplatami, tužbami po věcech beze smyslu, závojem (Maya) skutečné prozření. Bránící rozvinutí potenciálu dokonalosti bytostem, které ho obývají. V metafyzice je to svět fenoménů, v mysli to jsou tužby a strachy.
VII. Člověk s Třetím okem nad hlavou
Při tvorbě mandaly nastal nečekaný okamžik. Císařský cenzor Sigmund von Reuenthal mě požádal, zda může také do světa zasadit nějakou svou postavu, mimo rostlin, zvířat a lidí. Tu postavu, kterou ztvárnil symbolem, je možné rozeznat od ostatních tím, že má „třetí oko nad hlavou“. Říkal, že to je třeba osoba, která prozřela. Možná to je mučedník, možná to je někdo, kdo se snaží povýšit na boha, možná to je nějaký světec. Zda bude v důsledku jeho činu vzkříšena nějaká idea, osvícena nějaká osoba, někdo najde cestu k božství nebo se nestane nic, nedokážu říci. Ale v tu chvíli jsem byl přesvědčen, že pan Sigmund v nějaký zázrak doufá...
VIII. Mithril
Druhým okamžikem, který byl při tvorbě mandaly nečekaný a zcela nekoncepční, bylo objevení se trpasličího generála. Ten se nejprve domáhal vysvětlení, proč na modelu světa není Hrong Narog, a pak se rozhodl, že najde ve světě místo, kde je zobrazen Mithril. Tak dlouho hledal, až usoudil, že rozmetaný bílý prach je takové místo. Nebyl ale spokojen s tím, že je Mithril vidět na povrchu a tak sáhnul nevyzván do hrubého materiálu obklopujícího svět a zasypal místo s „Mithrilem“ a prohlásil, že tady budou hory. Pak byl spokojený. Byl u toho tak umanutý a přesvědčený, že mu nemělo smysl odporovat. To, že by jeho hrubá vůle měla nějaký dopad na uspořádání světa, je absurdní, ale já si netroufnu soudit, co je a co není možné.
IX. Kraj světa a Materie stvoření
Přestavuje hrubou stavební hmotu, to co se proměňuje z naprosté bezvýznamnosti na něco, co v sobě odráží světlo vyššího řádu. V modelu světa představuje jeho metafyzický okraj, jakýsi proto-chaos za světem, kde končí to co je něco a začíná to, co by mohlo být čímkoli. V mysli představuje neprobádané hlubiny.
