Bezkrálí XII. - Hra královen

Obnova Ak-krayny? Nebo... co se to vlastně děje???

Soudě dle některých méně uznávaných thergů, v minulém roce byla odvrácena zkáza světa. Ti uznávanější sice nic podobného nepřipouští a prohlašují, že celá ta záležitost by se nakonec stejně vyřešila sama, pouze s pomocí obvyklých opravných mechanismů, kterými svět sám sebe udržuje - ale posuďte fakta sami:

Šest různých okultních médií v různých částech světa (původně se vědělo pouze o třech, ale dvě další se objevila v Kitáje a jedno mezi orky v Eumeriké) zcela ve stejné okamžiky vykřikovalo jakási čísla, která se postupně snižovala a před pouhými dvěma měsíci by dospěla k nule. Současně se šířil rozpad Ak-krayny a zdálo se, že spěje ke kritické mezi - a dosáhne jí ve stejný okamžik, kdy skončí odpočet. Vědci a mágové, kteří se nakonec ujali "léčby" poškozené matérie, zjistili zvláštní skutečnost: Elementální sféry o Ak-krayně zarytě mlčely a nedokázaly ji nalézt.

V průběhu závěrečných rituálů, které naštěstí ukončily rozpad i odpočet, zemřel Firavartiho velekněz a byl hlášen výskyt jakési bytosti, která se pokoušela úsilí mágů a vědců zhatit. Neúspěšně. Jakmile byla odhalena, zmizela beze stopy.

Párstové začali vymýšlet plány, jak na místě bývalého města (nyní písečné pláně) opět založí město. Šlo o obnovu tradic, kterých si tento národ velmi váží, jenže než první práce vůbec stačily začít, v Ak-krayně se objevili elementálové - a z drobného písku vyrašily domy.

Na ten pohled jen tak někdo nezapomene. Budovy nerostly od základů ke střeše - objevovaly se od středu směrem ven po jednotlivých vrstvách. Proces to nebyl příliš rychlý a většina budov rostla i několik týdnů - díky tomu bylo možné provést mnoho neuvěřitelných pozorování. Vědci a mágové, kteří měli dost pevné nervy, zpočátku pronikali do města a sledovali, jak se z nebytí opět vynořují architektonické skvosty, jež všichni již pokládali za ztracené - poté však první z mudrců experimentálně ověřil, že elementálové Ak-kraynu tvoří kompletní změnou reality do původního stavu. Ten nebožák totiž chtěl prokázat nějakou svou teorii, vstoupil do okruhu, v němž rostl dům, a zmizel. Lépe řečeno - byl přetvořen na jednu ze zdí.

Další sérii experimentů podnikli prostí lidé Meritrey, když se pokoušeli přijít ke štěstí. Brzy bylo zjištěno, že město trestá krádež velmi tradičně: Kdokoli se pokusí po něčem dovnitř hmátnout, přijde o ruku.

Tím většina pokusů skončila. Ve městě navíc začaly vyrůstat i další věci, které se v něm nacházely před výbuchem - například rostliny... a lidé... - což znamenalo, že se počet ztracených vědců, přetvořených na materiál "stavby", velmi rychle zmnohonásobil. Nikdo si nemohl být jistý, kde a kdy se objeví další ohnisko změny. Brzy se za hranice obnovovaného města nikdo neodvážil a všichni jen čekali, až bude město hotovo.

I dalekohledy však odhalily mnohé zajímavosti: Město není přesně takové, jako v době výbuchu. Objevují se v něm starší místa, která nikdo nepamatuje - a některá známá naopak zcela chybí. Stále se například marně čeká na růst slavného Zlatého paláce či budovy původní univerzity...

Mnozí vědci utekli, když poprvé spatřili, jak elementálové vrací do existence zmizelé obyvatele. Také začínají od středu - a kůže přichází až naposled. Ten pohled je jen pro silné nátury.

Byly podniknuty pokusy navázat s navrácenými bytostmi komunikaci, ale nejenže se žádná z nich zatím neobjevila dost blízko hranic Ak-krayny - zřejmě okolní svět ani nevnímají. A většinou také nemají tu kůži.

Nyní se však zdá, že již je prakticky hotovo. Co bude dál?

Tajné výsledky Tajné bitvy

Smlouva se zemí přivedla Pársty do nezáviděníhodné situace – rozlícení elfové vyšli bojovat o odtržené části hvozdu, vzteky bledí trpaslíci se bili o svůj důl a rod Honerotů též vytáhl bránit celistvost svého léna. Zdálo se, že válka bude vyrovnaná – a dlouhá...

Dvorští učenci však již nyní sepisují traktáty o politickém umu královny Mors I., která se dokázala vyhnout válce na dvou frontách a přesvědčit rod Honerotů, aby přeci jen nechali své zbraně odpočívat. Její jednání s knížetem Adrianem bylo uzavřené, takže se můžeme jen dohadovat, k jakým slibům došlo, ale zřejmě si domluvili jakousi náhradu. Honerot snad měl obdržet jiná území...

Dle vědomí a znalostí autora tohoto skromného spisku však k vyrovnání dosud nedošlo. Je to snad pochopitelné – v poválečném období zůstávají mnohé věci dlouho nevyjasněné... A ostatně – co my víme, jakých argumentů královna použila, aby kníže couvl? Rozhodně mu tedy nevrátila pevnost, která nesla jméno Severina, jednoho z hrdých honerotských předků, což původně byl hlavní důvod jejich útoku - ale budiž za tento ústupek Honerotům vyslovena chvála. Válka není nic, po čem by Párstové toužili...

... a tak se bojovalo hlavně jen tam, kde to již dlouhá staletí stejně bylo zvykem – na pomezí elfích hvozdů a v orčích horách. Ani zde nebyli Párstové zklamaní – mnohá území uhájili a mithrilový důl proti rozlíceným trpaslíkům udrželi též.

Vzápětí již dorazil císařský cenzor Sigmund von Reuenthal společně s vojsky Stříbrné gardy a přinutil všechny usednout zpět k jednacímu stolu. Posléze byla některá elfí území navrácena, jiná převedena pod správu Podhůrské brány. O mithrilový důl vedou trpaslíci spory dodnes, avšak zeman Buo Shiou, na jehož panství se tento zdroj neuvěřitelného bohatství přesunul, zůstal pevný jako skála a odmítl se jej vzdát.

Pohled Nefritového pána padl na Meritreu...

Panika, která se strhla po spatření prvních kitájských lodí u břehů Meritrey před třemi lety, nám všem ještě rezonuje v srdcích - vždyť jsme po pěti stech letech již takřka uvěřili, že na nás Nefritový pán zapomněl...

Bohové však nezapomínají. Vyslanec Nefritové říše již po tři roky pobývá v Meritree a provádí soupis nás všech, aby podal svému pánu zprávu o stavu naší země a počtech "uprchlých odsouzenců" - a po celý ten čas můžeme jen skřípat zuby a nechat ho konat, neboť jeho smrt by vše jen zhoršila. Vždyť jde očividně jen o hru, kterou nás Oko nebes týrá - vyslanec o nás nemůže zjistit nic víc, než skrytí kitájští agenti dávno svému pánu sdělili ještě před započetím tohoto mučivého divadla...

A ty tři roky byly dlouhé. Opět jsme začali doufat, že "hra" Nefritového pána ukonejšila a poskytla nám další dlouhá staletí odkladu... ale nyní již víme, že to tak není. I sama flotila, která vyslance přivezla a stále na něj čeká u pobřeží baronství Spargel (k baronově nemalé "radosti"), by dokázala rozdrtit vše, co jsme na moři dosud dokázali - a teď se sem prý přes vlny Asuónského oceánu ženou desítky dalších lodí - flotila schopná čelit snad i moci Surhindie...

K tomu nutno říci již jen jediné: Kitájský vyslanec se při vyslechnutí této zprávy zamračil.

Poplašné zprávy z celého světa

Mnozí známí mudrcové spojují zprávy o podivných kráterech nalezených v okolí Čukičatky s nedávno proběhlým "odpočtem", který provázel rozpad zlaté Ak-krayny. Mluvíme o třech oněmělích theurzích, kteří se již od LP 5697 nacházeli v péči sanatoria Císařské univerzity v Lormaye a každý rok o přesném výročí výbuchu Ak-krayny v Meritree v dokonalé stejném okamžiku (a to i po jejich pokusném oddělení a rozvezení do různých koutů království) křičeli: „Už jen třicet!“ – „Už jen dvacet devět!“ – „Už jen dvacet osm!“...

Léta Páně 5709 dospěli k číslovce 18. Ale osmnáct čeho zbývalo? Dnes již víme, že se zřejmě v jedné z nejvyšších astrálních sfér dozvěděli, za jak dlouho skončí svět - a minulého roku náhle odpočet zrychlili. A spěli přímo k nule. Odvrácením dalšího rozpadu Ak-krayny naštěstí došlo k nápravě situace a nyní všichni tři opět ponuře mlčí... což je uklidňující.

Jak už jsme řekli, mnozí spojují rozpad Ak-krayny s podivnými krátery. Vzorky půdy z obou míst se sice neshodují, ale i přesto vykazují jakési společné rysy. Po všech hospodách světa se proto mluví o neviditelných obrech, kteří vrtají do světa díry a chtějí si z něj udělat cedník na cezení hvězd, aby je nemuseli vykašlávat, až budou pít oblohu...