Podhůrská brána

Po porážce spojených orčích klanů vedených náčelníkem Mardughem na sklonku Léta Páně 5708 došlo v Meritree k několika politicko-vojenským přesunům. Jedním z těch významnějších byla "trpasličí donace" - vydělení nadzemního prostoru trpasličích Zelených hor jako samostatného politického celku, odpovídajícího přímo trpasličímu králi. Toto hraniční území zahrnuje úrodné pole, slušné nerostné zásoby a děsivě špatnou polohu. Je tradičním nástupním prostorem vojsk orčích klanů směrem do zbytku Meritrey, a proto se ho ani před znovuobjevením ztraceného trpasličího království nepovedlo dlouhodobě souvisle obývat a pro většinu párstské šlechty se stalo nezajímavým.

Správcem území (markrabětem) byl překvapivě určen člověk. Shodou okolností baron, vazal elfí královny a do té doby psanec Miguel. Jeho prvním krokem bylo vyhlášení generální amnestie pro všechny, kteří přijdou do marky a zúčastní se boje. Toto opatření, kryté politickou silou trpaslíků, způsobilo zásadní pohyb všech možných zlodějů, vrahů, dlužníků a samozřejmě i obyčejných nespokojených nevolníků v zemi. Velká část z nich se vrátila po pár dnech domů (a do šatlav) jako nepoužitelná. Ti, které baronovi muži uznali za vhodné, zůstali.

Tento experiment přijala meritrejská šlechta zčásti s nevolí (ale vzhledem k suverenitě trpasličího území s tím nemohla nic dělat), zčásti se Miguelovi jen smála a hleděla na něj s opovržením. Potom však přišel Týden zelených hlav - od jedné neděle do druhé obdržela královna Mors I. každý den jako dar hlavu některého z významnějších orčích náčelníků či šamanů. Od té doby je situace o něco komplikovanější.

K rukám šlechticů i na náměstí větších měst pak došel list, ve kterém bylo sepsáno pět článků podepsaných neumělým písmem baronovým:

1. Marka je přímo podřízená trpasličímu království.

2. Úkolem marky je zadržovat orčí expanzi.

3. Odpuštění zločinů před císařem a králem je možné si vybojovat.

4. Naším bohem je Surahind.

5. Vojenská síla marky se nehodlá vložit do bojů, pokud nebude přímo napadena.