Surahind

O Surahindovi coby božstvu

Surahind má mnoho božských služebníků, členů svého dvora, avšak uctívaným bohem je pouze on, Jediný (ve smyslu jediný bojující), Božský rytíř, který sestoupil na zemi, aby ustanovil řád a zápasící se silami zla. Když se vítězně vrátil do vyšších rovin bytí, byl svým otcem (jehož jméno je předmětem sporů) ustanoven správcem řádu. Veškeré jiné mocnosti vyšších rovin bytí, jakož i astrálních sfér, tedy démoni i božstva, jsou nižšího řádu a proti mnoha z nich Surahind bojuje, obzvláště porušují-li řád a dobro v jeho pojetí.

O víře

Surahind je zejména bohem vyšších vrstev a mužů, statečným rytířem a spravedlivým vládcem. Nižší vrstvy a ženy jej mají pouze uctívat, nemohou se k němu přímo obracet. Je bohem lidí, jiné bytosti jsou považovány za principiálně nebezpečné a lidem je doporučováno, aby se s nimi nestýkali. Je schopen uzdravovat i proklínat, hubit i navracet z mrtvých. Svým následovníkům slibuje nebe, za protivení se je odměnou ohnivé peklo.

O Jeho Přikázáních

Povinnosti se vztahují především na muže v pozici vládců a rytířů. Takový muž má chránit svou čest; je-li to třeba, tak i mečem, nezapomínat však na milosrdenství vůči poraženým, být čestný, přímý, nevraždit, nehandrkovat se o majetek a vážit si urozených žen. Nesmí zneužívat jemu propůjčené moci a má soudit spravedlivě. Zároveň se nemá stýkat s neurozenými jinak, než jako jejich vládce, a má se vyhýbat kontaktům s tvory nelidskými. Prostý věřící má respektovat ustanovený řád, vládu císaře a králů, být poslušný a obracet se k Surahindovi skrze církev. Surahind sám vyžaduje od lidí především víru a oddanost.

O způsobu uctívání

Uctíván je výhradně Surahind, k jiným božstvům se člověk obracet nesmí - tedy ve smyslu plného odevzdání. Lze však žádat o pomoc Surahindovy božské dvořany.

Surahindova moc sahá daleko za chápání prostého člověka. Císař je Surahindovým vyslancem mezi lidmi (neboli avatárem)a jeho slovo je slovem Surahindovým. Surahindův kodex je obecně platný v celém Císařství. Představeným církve je volený patriarcha, sídlící v hlavním městě Císařství Boroburgu. Je nástupcem prvního Surahindova učedníka Okelma, jemuž bůh předával svou moudrost, aby putovala dál mezi lidi.

Surahindova vůle proniká k věřícím pouze skrze císaře a církev a naopak, kněží tlumočí bohu přání věřících - kněží zodpovídají za spásu věřících, nelze se obracet přímo k bohu. Církev Surahindova je jediná pravá. Víry v Surahinda se nelze vzdát - to je horší zločin, než nevěřit. Církev má být majetná, aby mohla šířit vůli Surahindovu. Surahindovi kněží-bojovníci - Řád Safírového meče - šíří jeho víru jak slovem, tak mečem.