Šlechtické gangy
Šlechtické gangy - tak se v Císařství posměšně říká družinám urozených vyhnanců na Čukičatce. Není to daleko od pravdy. Na severu si šlechta nemůže vybírat družiníky z mnoha slávychtivých rytířů - panstvo bere za vděk těmi, kdo jej chtějí následovat. Stejně tak je to s jejich "lény" - co si z města a jeho okolí urvou, to mají. Na odpor přitom narážejí pouze tehdy, když se střetnou s jiným "gangem".
Mírumilovní potomci prvních kolonistů, kteří se zde pokouší žít, přijímají změny pánů s odevzdaným severským stoicismem - dnes je "vlastní" nějaký zeman, zítra zemře, pozítří se jich ujme třeba i baron - ale vždy bude chtít výpalné, aby je nechal v klidu hospodařit. Už si zvykli a platí. Však jsou to jen jinak nazvané daně.
Z nováčků připluvších na Poslední naději přežijí v drsném prostředí Gekoportu jen ti nejschopnější. Už během prvního dne se pozná, kdo tu má budoucnost a po kom se jen slehne zem. Kdo se na přístavním molu pokusí hrdě zvednout hlavu a jít proti větru, ten je smeten zpět do chladných vod Čukova průlivu a rychle zapomenut.
Knížectví Čukičatské (čímž je myšlen Gekoport a jeho bezprostřední "zcivilizované" okolí) se tudíž za posledních dvacet let změnilo z hraničářské kolonie málem ve vězení - a přesto tam vládne podivuhodná svoboda. Ačkoli většina jeho obyvatel nesmí odejít (a odplout na některé z rybářských bárek se skutečně nedoporučuje), na území Čukičatky jsou volní a jejich životy nikomu nepatří - jen jim samotným. Formálně jsou poddanými knížete a platí i daně (ať už v penězích, nebo ve věrnosti), ale prakticky žádného pána nemají. Ohýbání kolenou se tu nenosí - od klečení ve sněhu jsou totiž promočené nohavice.
Huskaldé - Starý kníže Gek donedávna velel zdaleka největší družině a přijímal od ostatních gangů procenta z výpalného. I když byl mnohým trnem v oku, celá desetiletí si vládu nad knížectvím udržel - už jen proto, že ono výpalné využíval hlavně k nákupu zásob, které každých čtnáct dní připlouvají z Lormayi. Mimoto také držel ochrannou ruku nad obchodem s domorodými kmeny, což mu získávalo vysokou popularitu mezi starými hraničáři. Zvažoval také, že svého druhorozeného syna Mruka ožení s novou jarlkou Cestiou - ale nakonec k tomu z jakéhosi důvodu nedošlo.
Huskaldé drží rozsáhlou tvrz nad Gekoportem, Mrukabor, z níž byli schopni kontrolovat přístav i město (a kterou jim za velké peníze vystavěly Sekery), ale v poslední době z ní již prakticky nevycházejí. Nenadálá smrt knížete Geka a jeho syna Mruka s nimi krutě otřásla. Poměry v Gekoportu se mění a vláda jednoho pána zřejmě skončila. Brzy prý bude vedle ledního medvěda na praporu Huskaldů vlát i třírohý klobouk Corasonů.
Klan Seker - Není jisté, zda jde skutečně o "šlechtický" gang, protože trpaslíci se ke každému svému veliteli chovají jako k lordovi, ale je to pravděpodobné. Stejně na tom nezáleží.
Královi muži - Ať už jsou urození, nebo pochází z té nejhorší spodiny, spojuje je láska k matičce Roggii.
Corason -
Hrdlořezové -
