Čukičatské kmenové zřízení

Obecně se soudí, že se zmrzlými tundrami drsného severu pohybuje celkem třináct kmenů, z nichž každý čítá kolem 2000 lidí. Jak muži, tak ženy jsou schopnými lovci. V kmenech vládne tradiční matriarchát a všechny jarlky zasedají v radě, která si volí Velkou jarlku.

Již předtím, než se rada rozhodla přistoupit k Císařství, se čukičatská knížata směla účastnit zasedání rady jako poradci, a posléze získala ve věcích netýkajících se styků se zbytkem říše tři hlasy a ve věcech zahraniční politiky právo veta.

Domorodí lovci jsou ozbrojení luky, šípy, oštěpy, a harpunami přivázanými k sudům se vzduchem. Čukičatští muži jsou silní, zdatní a vytrvalí. Dobře znají svou zem a lépe než kdo jiný vědí, jak se vypořádat s nepřízní přírody. Proti častým útokům trollů však mnoho nezmohou...

Kmeny nezakládají města, ale mají cosi jako hlavní tábor - Upsalinu.

Významné osobnosti kmenové historie

Po smrti všemi milované jarlky Ulriky, která přesvědčila radu jarlek, že vstup do Císařství a bližší spolupráce s knížectvím jim všem přinese mnoho dobrého, se stalo to, čeho se mnozí obávali - do čela kmenů se postavila nechvalně proslulá jarlka Cestia a vztahy s knížectvím ochladly - a to i navzdory plánům na sezdání Cestie s Mrukem, synem knížete Geka IX..

Náboženství

Kmeny uctívají Velkou matku, ochranného ducha severu, jehož hlavní chrám (či spíše jeskyně, protože si na budovy příliš nepotrpí) se nachází v Upsalině. Nejčastěji se zjevuje v podobě bílé medvědice. (Proto byl polárník Čuk tak dobře přijat - přijel ke kmenům s erbem rodu Huskaldů, na němž je právě lední medvěd. Náhoda - nebo Její vůle?)

Velká matka ochraňuje bez rozdílu všechny kmeny a vládne jejich 13 patronům. Tito se objevují v podobách 13 severských zvířat: sněžné sovy, polární lišky, polárního vlka, hranostaje, soba, pižmoně, tuleně, mrože, narvala, velryby, kosatky, racka a orla.

Jejím největším nepřítelem a hrozbou pro všechny kmeny je Sněžný krokodýl, podivně zvrácený bůh, který nenávidí všechny teplokrevné živočichy, slunce i teplo. Od počátků věků usiluje o uvržení světa do věčné temnoty a zimy a Velká matka jeho plány maří.

Po sblížení s Císařstvím a prvních desetiletích misionářských výprav začal být Surahind vnímán jako její manžel a misionáři jako jeho vážení vyslanci, kterým se nikdo nesmí smát, když jim upadne omrzlý nos.

"Velká matka nám posílá vutu (velryba jídlo), sutu (sob jídlo) i tutu (tučňák jídlo) a za prohřešky nás trestá sněhovými vánicemi trvajícími několik týdnů."