Klan Seker

Trpaslíci jsou známí tím, že formují sevřené komunity, kamkoli přijdou - ale na Čukičatce to zpočátku bylo jinak. Jakmile se do Hrong Narogu donesly první zprávy o bohatosti minerálních nalezišť polooostrova Hokkaagruum, mnoho trpaslíků se ihned vydalo do Gekoportu a tehdejší kníže je přivítal s otevřenou náručí. Šlo hlavně o horníky a prospektory, ale přišlo s nimi i mnoho řemeslníků - nejen typičtí kováři a metalurgové, ale i koželuhové, stavitelé, šperkaři, sládkové...

Jejich přínos pro počáteční rozvoj kolonie byl neocenitelný. Otec knížete Geka (dle rodinné tradice také Gek), dobře věděl, proč si je hýčká a proč jim na prvních dvacet let odpustil daně - díky obchodu, který se brzy rozvinul mezi trpasličími řemeslníky a domorodými kmeny, se z Gekoportu stalo skutečné živoucí město. Každý rok odtud vyráželo mnoho (většinou trpasličích) výprav, které zakládaly hornické osady na severním okraji ostrova Nakaallit Uunaat i ještě dál ve vnitrozemí poloostrova Hokkaagruum. Na jih putovaly náklady vzácné rudy, na sever zásoby - a Gekoport si bral svůj patřičný díl a vzkvétal.

Tento růst však měl svůj strop. Jakmile legenda o "bohatém severu" splaskla a většina osad na severu byla opuštěna, příliv dobrovolných kolonistů skončil a Gekoport ztichl. Kníže Gek musel začít vybírat "výpalné" i od trpaslíků. Rozsáhlé plány na výstavbu dalšího města byly opuštěny. I když čas od času někdo objevil nová slibná naleziště, šlo o místa daleko na severu, kde vládl mráz a trollové.

Když navíc do města začali přijíždět odsouzenci, poměry se drasticky změnily. Duch hraničářské sounáležitosti se vytratil a Gekoport se stal nejdivočejším městem Císařství. Následovalo prvních pár loupeží a vražd, zavládl zákon silnějšího... A v tom se trpaslíci vyznají. Semkli se a poprvé od založení města povolali z Hrong Narogu válečníky, kteří ihned nepokračovali na sever, ale usadili se ve městě. Současně začala růst druhá pevnost, Narogdur, shlížející na město naproti knížecí tvrzi, jejíž brány se otvíraly pouze trpaslíkům. Obchod s kmeny a s ostatními obyvateli města sice pokračoval, ale ceny šly nahoru. Taková byla daň za bezpečnost, kterou už kníže Gek nedokázal trpaslíkům zajistit.

Říká se, že by Narogdur vydržel vzdorovat i trollům, kdyby do města přitáhli, a že v něm trpaslíci shromáždili zásoby na celé roky. Ve skále pod pevností se prý táhnou rozsáhlé podzemní chodby a síně. Kolem Narogduru se rozvinula menší čtvrť, jejíž obyvatelé patří pod ochranu Seker.

I přes tato opatření se zdejší trpasličí komunita nestáhla do svého typického odloučení. Její vůdci si pamatují lidi, s nimiž se jim zpočátku dobře žilo, a uplatňují stejný metr i na jejich potomky a přátele. Jinak řečeno - za ta desetiletí si zvykli dávat netrpaslíkům šanci prokázat, že jsou hodni jejich pozornosti, a mnozí se lidem cítí i zavázáni.

A časy byly zlé, moc gangů rostla a obyčejným lidem se vedlo stále hůř. Klan Seker, jak si tehdy čukičatští trpaslíci začali říkat, se rozhodl, že je třeba ukázat sílu. Roku 5693 jeho vůdci oznámili knížeti Gekovi, že od něj již nevyžadují ochranu a udržování pořádku, které by jim jakožto lenní pán Čukičatky měl zaručit, a výměnou za tento ústupek si na celém jeho území nárokují monopol na zpracování rud a veškerá těžká řemesla. Jinak prý odejdou. Kníže neměl jinou možnost než přijmout (opak by znamenal konec města) - avšak vymohl si podmínku, že z jejich výnosů obdrží vyšší daň. S tím trpaslíci počítali.

Klan Seker nezamýšlel vyštvat netrpaslické řemeslníky z Gekoportu. Jejich "monopol" byl odpovědí na vyděračské praktiky, které vůči jejich lidským přátelům začaly uplatňovat ostatní gangy. "Půjdeš dělat pro nás, nebo ti zabijeme dceru. A jestli o tom někde cekneš, tak se na ní předtím ještě všichni vystřídáme!" - takové výhrůžky byly na denním pořádku. Sekery hodlaly gangům oplatit stejnou mincí, ale nehodlaly tak činit "bezprávně". Nyní, když směli veškeří řemeslníci pracovat pouze pro ně, začaly Sekery nabízet ochranu, přestěhování do blízkosti Narogduru a v době ohrožení i vstup dovnitř. "Žádný strach, děvče. Jen řekni, že tvého otce nutí pracovat proti jeho vůli, a my už ho od nich vysekáme!"

Monopol tak skutečně vznikl, i když nedokonalý. Jako zázrakem ustaly problémy s nečekanými požáry dílen, přepadení v noci na ulici i nalézání krvavých ovčích hlav na zápraží. Ostatní gangy samozřejmě mají i své kováře a jiné řemeslníky, často aby ukázali, že se trpaslíků nebojí - ale kdo chce, najde u Seker azyl a smí vyrábět a prodávat pod jejich ochranou. Za mírný poplatek, samozřejmě. Rozhodně se to vyplatí.

Klan Seker se od jiných trpasličích komunit po celém světě liší také tím, že do svého středu přijímá i netrpaslíky. Kdo prokáže, že je té cti hoden, stane se stejným členem klanu, jako trpaslík z Hrong Narogu. Je mu umožněn volný přístup do Narogduru a prakticky neomezený obchod. Je mu důvěřováno. A samozřejmě musí také ukázat, že je na svá privilegia hrdý - všichni členové gangu jsou oprávněni a povinni veřejně nosit (až na povolené výjimky) znak klanu, jenž tvoří stylizovaná dvoubřitá sekyra. Tento znak je také na všech domech pod ochranou gangu.

Po čukičatských hospodách kolují zvěsti, že ženským, které si nechají vytetovat sekeru, do roka narostou vousy.