Přístav Pien-Ti

Toto o přístavu napsal prof. Synol Ogg, z Pontijské Nejjasnější univerzity věd

Přístav Pien-ti, jak ho nazývají sami Kitájci, je našimi námořniky z Eurany znám pouze jako Yang-Feng. Věnoval jsem této etymologické zajímavosti chvíli svého času a nakonec jsem zjistil, že se jedná o zkomoleninu ze staršího místního dialektu. Navíc to původně nebyl název pro město, ale pro hlavní ostrov, na kterém město leží. Píši však především pro euranské publikum a abych se vyvaroval dalších zmatků, budu o městu (ač chybně) referovat jako o Yang-Fengu.

Geografie a obyvatelstvo

Yang-Feng leží na nejvýchodnějším cípu provincie Fei Luan a rozkládá se na ostrovech v deltě řeky Helingan a na jejím levém břehu. Po řece se plaví mnoho zboží z celé provincie do města, z něhož probíhá námořní obchod s dalšími přistavy v Nefritové Řiší a zaoceánsky s přístavy v Euraně. Z těchto důvodů je také pochopitelné, proč vládci města považují za své největší nepřátele piráty všeho druhu.

Obyvatelstvo města je složeno ze všech možných národů, ras a etnik. Obdobně je i architektura města pestrá a složená ze nejrůznějších slohů, oblibeným materiálem je zde dřevo. Ve městě se obchoduje se vším od rýže, přes otroky až po artefakty a umělecká díla. Dají se zde prý uspokojit i kdejaké zakázané rozkoše, mimo jiné jsou tu prý tajná opiová doupata. Městští úředníci sice tvrdí, že proti obchodu s opiem a dalšimi drogami podnikají pádné kroky, ale kromě razií se nedokáží shodnout na jakémkoliv dlouhodobějším řešení. Je pravděpodobné, že organizovaný zločin má mezi nimi své zástupce, kteří podobné snahy blokují.

Stručná historie a politika

Yang-Feng byl prý založen bratrem a sestrou, jejichž rod údajně pro Nefritového Pána vykonal velkou oběť a službu, a ten jim proto ústy svého Posla věnoval míru nezávislosti a samosprávy, které město požívá dodnes. To je také hlavní důvod, proč se z města stalo centrum setkávání kultury východu a západu a v současnosti i největší obchodní přistav světa. Město totiž nepodléhá obvyklé byrokratické struktuře Nefritové Řiše, ale přimo Oku Nebes, jehož vůle je ve městě reprezentováná jeho Poslem.

Či lépe řečeno byla. Když první Posel Oka Nebes zemřel, žádný další už nedorazil, a ve městě se to bralo jako znamení toho, že Nefritový Pan je spokojen, jak si město vládne samo. Samozřejmě pokud by Oko Nebes na situaci změnil názor, očekává se, že pošle Posla nového. V Yang-Fengu je pak veřejným tajemstvím, že patriciové města by neradi zavdali Oku Nebes jakýkoliv důvod k vyslání nového Posla, a tak karavana, která se každý rok vydává přímo do Zakázaného Města, obsahuje nejen do poslední mince správně vyměřené daně, ale také horu darů od těch nejváženějších rodů.

Jaká jsou ale ta další privilegia, kterých Yang-Feng oprotí zbytku Nefritové Řiše požívá? Zaprvé: kdokoliv smí v Yang-Fengu vlastnit půdu (či korektnějí: mít půdu propůjčenu od Nefritového Pána). A tim kdokoliv je míněn i kdokoliv původem z Eurany. Dále ve městě mohou být uctívání jiní bozi a stát zde jejich svatostánky, i když s omezenou maximalní rozlohou. I to je vlastně dot možná záměr - chrám Nefritového Páná se díky tomu nad všemi ostatními bohy velkolepě a působivě tyčí.

Město má vlastní městskou hlídku, omezenou armádu a námořní flotilu určenou k obraně v případě napadení. Město má také právo na vlastní univerzitu a pár dalšich drobných privilegií, do jejichž detailů bych již nechtěl dále zabředat. Na půdě místní univerzity mne také výborně pohostili a musím říct, že jsem v životě nepil lepší čaj, než vaří žena místního rektora.