Rolf I. Jasnozřivý: Porovnání verzí
m (Zamyká „Rolf I. Jasnozřivý“ ([edit=autoconfirmed] (do odvolání) [move=autoconfirmed] (do odvolání))) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:p_safir.jpg|thumb|right|Císařská pečeť; císařská kancelář používá výhradně žlutý pečetní vosk, pro Císaře je vyhrazen modrý]] | [[Soubor:p_safir.jpg|thumb|right|Císařská pečeť; císařská kancelář používá výhradně žlutý pečetní vosk, pro Císaře je vyhrazen modrý]] | ||
Mnohými je označován za nejosvícenějšího panovníka posledního tisíciletí. Pokud by se většina jeho předchůdců měla vyrovnat s podobně náročnou dobou, [[Císařství]] už by bojovalo na několika frontách a stálo na pokraji zkázy. On naopak dokázal upevnit říši [[Císařský zákoník|Císařským zákoníkem]] a šíří mírumilovné slovo Surahindovo do všech koutů světa. | Mnohými je označován za nejosvícenějšího panovníka posledního tisíciletí. Pokud by se většina jeho předchůdců měla vyrovnat s podobně náročnou dobou, [[Císařství]] už by bojovalo na několika frontách a stálo na pokraji zkázy. On naopak dokázal upevnit říši [[Císařský zákoník|Císařským zákoníkem]] a šíří mírumilovné slovo Surahindovo do všech koutů světa. | ||
| + | |||
| + | Ironií osudu je mu však v poslední době právě tato mírumilovnost vytýkána: Mnozí dvořané se jej snaží přemluvit, aby konal rázněji, a když tak nečiní, možná jednají za jeho zády s [[První císařský cenzor|Prvním císařským cenzorem]], s [[Církev Surahindova|patriarchou Církve Surahindovy]] a zřejmě i s představeným [[Císařská tajná služba|Císařské tajné služby]], ať už je jím dnes kdokoli. Rolf je tak v poslední době vnímán spíše jako ceremoniální figura, která o důležitých věcech nerozhoduje. | ||
| + | |||
| + | == Rolfův životopis == | ||
Narodil se roku 5647 a od mládí se připravoval na přijetí esence [[Surahind|Surahindovy]]. K tomu došlo po smrti jeho otce, [[Císař Kort II.|Korta II.]], roku 5681. Již předtím však pojal za manželku zbožnou rigidaarskou šlechtičnu [[Císařovna Josephina|Josephinu]] z rodu [[Šlechtické rody Císařství|Stiggmernů]], která mu porodila dva syny - roku 5679 prvorozeného [[Princ Petros|Petrose]] a o šest let později nechvalně proslulého [[Princ Henrich|Henricha]], jehož narození nepřežila... | Narodil se roku 5647 a od mládí se připravoval na přijetí esence [[Surahind|Surahindovy]]. K tomu došlo po smrti jeho otce, [[Císař Kort II.|Korta II.]], roku 5681. Již předtím však pojal za manželku zbožnou rigidaarskou šlechtičnu [[Císařovna Josephina|Josephinu]] z rodu [[Šlechtické rody Císařství|Stiggmernů]], která mu porodila dva syny - roku 5679 prvorozeného [[Princ Petros|Petrose]] a o šest let později nechvalně proslulého [[Princ Henrich|Henricha]], jehož narození nepřežila... | ||
Verze z 9. 5. 2011, 00:44
Mnohými je označován za nejosvícenějšího panovníka posledního tisíciletí. Pokud by se většina jeho předchůdců měla vyrovnat s podobně náročnou dobou, Císařství už by bojovalo na několika frontách a stálo na pokraji zkázy. On naopak dokázal upevnit říši Císařským zákoníkem a šíří mírumilovné slovo Surahindovo do všech koutů světa.
Ironií osudu je mu však v poslední době právě tato mírumilovnost vytýkána: Mnozí dvořané se jej snaží přemluvit, aby konal rázněji, a když tak nečiní, možná jednají za jeho zády s Prvním císařským cenzorem, s patriarchou Církve Surahindovy a zřejmě i s představeným Císařské tajné služby, ať už je jím dnes kdokoli. Rolf je tak v poslední době vnímán spíše jako ceremoniální figura, která o důležitých věcech nerozhoduje.
Rolfův životopis
Narodil se roku 5647 a od mládí se připravoval na přijetí esence Surahindovy. K tomu došlo po smrti jeho otce, Korta II., roku 5681. Již předtím však pojal za manželku zbožnou rigidaarskou šlechtičnu Josephinu z rodu Stiggmernů, která mu porodila dva syny - roku 5679 prvorozeného Petrose a o šest let později nechvalně proslulého Henricha, jehož narození nepřežila...
Rolfův a Josefinin sňatek byl politický a říká se, že láska mezi nimi nikdy nevykvetla. Tu císař nalezl až v náručí překrásné Inoniy, kterou roku 5690 představil říši jakožto svou konkubínu. Každý dvořan viděl, že ji miluje celým svým srdcem - své syny však vychovával s tou největší péčí.
Přesto ho potkala tragédie, když roku 5694 statečný princ Petros hrdinně padl ve své první bitvě během roggijského Zrádného vpádu. Henrich se stal korunním princem.
Konkubína Inonia nikdy neskrývala svou touhu stát se matkou, což se jí splnilo na císařském sněmu roku 5695. Šeptá se, že porod provázely jakési podivné okolnosti, ale třetí Rolfův syn, princ Surian, roste jako z vody, do síly i do chytrosti.
