Čukičatka

Stručný popis: Tuto takřka polární, krajně nehostinnou, přímořskou zemi tvoří poloostrov a ostrov na severo-severovýchodě Císařství. Místní jméno ostrova je Nakaallit Uunaat (Země lidí), poloostrov je Hokkaagruum (Žravé pláně). Zatímco Hokkaagruum a severnější oblasti Nakaallit Uunaat jsou celoročně pokryté sněhem a ledem, alespoň na jihu ostrova se prosadila rozlehlá tajga. Země je většinu roku zmrzlá, ale z hor na severu teče mnoho řek, které jsou každé léto příčinou záplav. Nakaallit Uunaat je sopečného původu, ale poslední zdejší sopka vyhasla před více než tisícem let.

Námořní mapa Čukičatky a okolí - schválně malá

Obyvatelstvo (pokud nepočítáme Gekoport) tvoří kmeny primitivnějších lovců, kterým vládne silný matriarchát - muži zde vždy zaujímali podřadné postavení a nic nenasvědčuje tomu, že by se to kdy mělo změnit.

Hokkaagruum na západě sousedí se zemí trollů, kteří si velmi rádi obohacují jídelníček dvounohým masem a odborně drancují cokoli, co se v blízkosti jejich hor vyskytne.

Na jihu Nakaallit Uunaat se nachází jediné skutečně civilizované město, založené roku Léta Páně 5612 císařskými kolonisty - ostré železné sekery však k uskutečnění jejich snu o vybudování nové výspy civilizace nestačily a počáteční osadnické nadšení uvadalo. Nepomohlo ani povýšení Čukičatky na knížectví roku LP 5638, i když nakrátko k oživení došlo - a to i díky nové arbitrovské praxi odsuzovat zločince ke smrti, nebo k vyhnanství na Čukičatce. O deset let později však již kromě vězňů do Gekoportu prakticky nikdo nepřijížděl... a z dříve idylické hraničářské osady se stalo "Císařské smetiště".

Na jihu Hokkaagruumu se nachází Upsalina, hlavní shromaždiště domorodých kmenů.

Země nových začátků a rychlých konců: Obrovské množství zubožených, promrzlých a vyhladovělých obyvatel Gekoportu, hlavního a jediného opravdového města Čukičatského knížectví, je nečekaně vysokého původu a vzdělání. Ti bohatší, blahobytnější a najedení naopak mluvívají jako slabikář - lámaně a s nejistými odmlkami uprostřed delších slov. U těch nejbohatších je to však opět v pořádku - ti pochází z význačných, i když často zapomenutých rodů Císařství... ale pouze tehdy, pokud zaměstnávají dostatek těch slabikujících. V Císařství se pro podivné družiny těchto urozenců zažilo označení šlechtické gangy.

Sněžné prokletí: Místní se bojí jakési legendy pojednávající o apokalyptickém příchodu tvorů padajících z nebe. Prý se ze všeho nejvíc podobají malým krokodýlkům vytvořeným ze sněhu. Svatý lední medvěd nechť nás ochraňuje!

Knížectví Čukičatské: Jak už bylo řečeno, Čukičatka je jednou ze zemí Císařství, která nemá status království. Není divu - ačkoli je léno čukičatského knížete jedním z nejrozsáhlejších v říši, kníže ve skutečnosti vládne jen městu Gekoport. A i v něm je jeho moc značně omezená a závislá hlavně na síle jeho družiny. Císařovy gardy jsou daleko. I když je kníže (narozdíl od mnoha jiných místních šlechticů) skutečně svobodným člověkem, požívá u dvora Rolfa I. Jasnozřivého jen málo vážnosti. Čukičatka je odkázána jen sama na sebe a její budoucnost je dnes nejistější, než kdy jindy - kníže Gek i jeho jediný zbývající syn Mruk totiž před několika týdny zemřeli.