Legie sv. Jiří

Legie sv. Jiří (mezi lidem a vojáky také označovaná jako Mrtvá legie) byla vytvořena z vojáků Podhůrské brány. Miguel, elfy titulovaný baron, totiž předešlého roku obdržel od meritrejského cenzora Sigmunda von Reuenthala císařský patent, potvrzený před měsícem i v Surhindii. Miguel posléze předstoupil před císaře Rolfa I. Jasnozřivého a obdržel jeho požehnání.

Vojska Podhůrské brány byla tudíž přetavena ve třetí legii Císařské gardyBronzové gardy. Sám Rolf I. udělil gardě její insignie a císařský dispenz k uctívání sv. Jiří, jehož přijetí mezi uznávané proroky Církve Surahindovy není definitivní a mnohé hlasy uvnitř církve jej ještě stále považují za heretika. Legie sv. Jiří je díky císařově zásahu jedním z několika málo míst v Císařství, kde je tento světec otevřeně uctíván (další podobná enkláva se nachází v Darsku). Pouze díky císařově zásahu obdržel vůdce duchovních přidělených k legii hodnost biskupa - opět proti vůli většiny církve.

Do Legie vstupují vojáci ze dvou důvodů. První skupinu tvoří ti, jež vstoupili kvůli touze svobodně se modlit ke sv. Jiří a osobně prosazovat jeho principy. Druhá a rozhodně viditelnější skupina sestává z utečenců, kteří touží po nové šanci. Nicméně, nesmí dojít k mýlce - součástí Legie se nestávají hromadní vrazi a lidé, kteří se prostě chtějí zašít. I ten nejposlednější vrah však obdrží šanci, pokud prokáže úpornou snahu o svou nápravu.

S původem Legie také souvisí absence přísných uniforem. Místo nich (a pro zabránění dezercím) je každý jeden legionář označen stejným tetováním obličeje. Nejvyšší kapitáni pak nosí specificky ozdobené helmice a pláště. Lord maršál nosí jak helmici, tak plášť. Legionáři disponují mimo jiné i několika zbraněmi na černý prach.

Jaký je ale společenský status legionářů v rámci Meritrey? Stejný jako v případě Zlaté a Stříbrné gardy. Lord maršál je tudíž vyslancem samotného císaře a útok na něj je považován za útok na císaře. Kapitáni gard požívají vážnosti zemských šlechticů - a v případě legie sv. Jiří jsou zároveň správci rozsáhlých území Podhůrské brány. Řadový legionář však žádných speciálních privilegií nepožívá - místní šlechtě by měl projevovat náležitou úctu a ustupovat jí z cesty. Disciplinované Zlaté a Stříbrné gardy toto vždy bez problémů zvládaly - žel, vzhledem k původu vojáků Mrtvé legie, již v Meritree několikrát došlo k politováníhodným incidentům. Vojáci nejen že se neklaní šlechticům sami od sebe, ale dokonce nevybíravými slovy odmítají uklonit se na přímý povel... Stížnosti pak putují k lordu maršálu, avšak tresty prý bývají příliš mírné. Mezi šlechtou se říká, že je přeci jasné, že takové hovado sprostého původu bude své muže v podobném chování jen podporovat...

Jak je to v případě sporu legionáře se zákony Meritrey? Zde hovoří regule Císařských gard jasně - trest a soud je plně v pravomoci legie, stížnosti je možné směřovat k císařskému cenzorovi. Tato směrnice vzhledem k povaze vojáků přinesla samozřejmě obavy širokých mas obyvatelstva. Naštěstí je lord maršál poměrně rychle rozptýlil, když nechal prvního muže obviněného ze znásilnění rozčtvrtit a jeho pozůstatky pro výstrahu rozvěsit po kraji.