Císařský ústavodárný sněm

Léta Páně 5692 - 5696 byl v Malé Surhindii ve městě Oneburg svolán všecísařský sněm, na němž jednotlivé země rozhodovaly o budoucí podobě Císařství. Rolf I. Jasnozřivý totiž ve vé říši správně rozpoznal mnohá varovná znamení, která by již velmi brzy přerostla v otevřený pád - a rozhodl se jednat. Skutečně jednat: o "císařském zákoníku", který měl coby ústava stmelit říši společnými hodnotami.

Jednání se táhlo dlouhé čtyři roky a neomezilo se pouze na "nudné handrkování". Naopak - diplomaté čas od času nevěřili svým očím a zamykali se ve svých komnatách, aby spasili holé životy. Ať už se jednalo o falešnou meritrejskou delegaci, upíří uctívače Garohovi z Kamičatky, pokus andělských sfér o varování před hrozící invazí z Helu či nenadálou návštěvu samotného císaře a podivný průběh předčasného porodu jeho konkubíny, sličné Inoniy, nuda v Oneburgu rozhodně nezavládla.

Jednání však (k překvapení mnohých) dospěla ke zdárnému konci.

"Původní císařský návrh byl do značné míry pozměněn, ale duch vzájemné spolupráce a porozumění mezi národy se zrodil." - tak shrnul výsledek císařský cenzor, který ve jménu Rolfa I. Jasnozřivého jednání předsedal. A i když se v konečném textu objevilo mnoho hořkých pilulek, které Církev Surahindova a lidské jádro Císařství (Rigidaar, Surhindie, Pontia, Darlancie a část Lormayi) špatně nesou, ona věta byla pravdivá: Císařovo gesto (jehož součástí byla i záruka práv nelidských ras a volnost uctívání jiných bohů než Surahinda) sebralo vítr z plachet rebelantům volajícím po odtržení od říše.

Rozhodně bylo načase. Jedině díky vidině budoucího lepšího Císařství se jednotlivá království dokázala spojit a překonat množství hrozeb, které osud říši přichystal. Ať už se jednalo o roggijský Zrádný vpád, sedmý Velký hrunský nájezd, ukázku síly sáhibijských Spících králů, zničující Orčí půjčku (námořní invazi orků z Eumeriké) či apokalyptickou Pekelnou invazi z Helu.