Královi muži

Po neúspěchu Zrádného vpádu se na Čukičatce objevilo až znepokojivě vysoké množství Roggijců. Většinou šlo o zkrachovalce, kteří neměli kam jít, a žoldáky, kteří se během války dopustili činů, za něž by v Císařství viseli - ale objevilo se mezi nimi i několik šlechticů prchajících před císařovou spravedlností. Neměli spolu nic společného a rozpustili se mezi ostatními gangy, v nichž si s typickým roggijským fatalismem rychle našli cestu až na dno. Zažili ostatně pád své hrdé domoviny.

I když po zesnulém králi Groggym VII. zbyl jeho mladý bratr, princ Traggy, budoucnost země připomíná otrocké jho. Císař dosadil na trůn vlastního bratrance Rogera jakožto regenta a ponechal mu volnou ruku v upevnění císařské moci po celé zemi. Následovala druhá vlna utečenců do Čukičatky, neboť Roger s rázností sobě vlastní bleskově pozatýkal většinu odbojných šlechticů (válečných zločinců) a nechal je popravit za zradu. Některá jejich léna rozdal místním pánům, kteří císaři i během Zrádného vpádu zůstali věrní, ale většinou jimi obdaroval smetánku z císařského dvora. Bylo to šťastné i nešťastné řešení - sice získal věrné poddané, kteří jej podporují v obnově země, ale v očích původní šlechty nyní království vládnou "cizáci", kteří místním obyvatelstvem pohrdají pro jeho "zaostalost"...

A prostý lid to vidí podobně. Groggyho VII. všichni nenáviděli, ale o korunovaci jeho bratra se modlí. "Ó Surahinde, kéž Rogera skolí souchotiny a na trůn usedne náš právoplatný král Traggy, který nás miluje z celého svého srdce!"

Císař však tuto modlitbu nevyslyšel a nechal si Traggyho přivézt do Surhindie "jako svého panoše", aby ho lépe poznal a zjistil, zda na něm také neulpělo šílenství jeho bratra - či, jak to vnímají v Rogii, aby z něj učinil své rukojmí, které se pokusí převychovat. Na to však byl již šestnáctiletý Traggy příliš starý. Pevně se císaři postavil na odpor a žádal, aby mu bylo umožněno usednout na trůn jeho předků. Rolf o tom odmítal rozhodnout dlouhých sedm let a dál ho držel u dvora - v kleci, i když zlaté.

Císař zřejmě doufal, že se situace v zemi uklidní a všichni na rod Roggyů zapomenou, avšak vytoužený návrat "dobrodince Traggyho" se stal legendou, k níž se upíraly naděje celé země. Ačkoli se Roger a jeho věrní dvořané snažili o znovuvybudování hospodářství, které Groggy ve svém šílenství zcela zruinoval, dvě po sobě jdoucí špatné úrody a výjimečně tuhé zimy spolehlivě zničily vše, co dokázali.

Když Traggy v roce 5705 dosáhl pětadvaceti let, staly se další odklady neúnosnými. Roggijská šlechta se jasně vyjádřila, že je ochotná jít kvůli dosazení svého právoplatného vládce do další války, a jakkoli byla jejich výhrůžka bezzubá, ignorovat ji nešlo. Císař jim mohl buď vyhovět (což by mu znepřátelilo Rogera, který se již na trůně pevně uvelebil, i polovinu šlechtických rodů císařství, kterým by Traggy okamžitě odebral jejich roggijské državy), nebo Traggyho popravit a rozpoutat válku - či spíš masakr. Roger ho ujistil, že je na to připraven.

Rolf se však nakonec rozhodl pro cestu, kterou mu mnozí vyčítají. Sám ví, že toho bude litovat - ale nehodlal někoho popravit jen proto, že by to tak bylo nejsnazší. Odebral Traggymu léno a poslal jej do vyhnanství na Čukičatku.

Mladému muži tak zůstal jen rytířský titul (který mu udělil jeho bratr, než na konci války zemřel) a několik věrných družiníků, kteří ho nehodlali opustit. Tak to alespoň vypadalo, než v Gekoportu vystoupil z lodi. Vzápětí před ním však pokleklo přes padesát lidí, které do té doby nikdy neviděl. Říkají si Královi muži a neoslovují ho jinak než: "Vaše Veličenstvo".

Je to jen začátek, ale dalo mu to novou naději. "Roggie opět povstane, přátelé!" prohlásil se slzami štěstí v očích, než zmizel v Gekoportském podsvětí.

Zmizel, ale jeho vliv s každým rokem roste.