Zobrazení zdroje stránky Šlechtické rody Císařství

'''Mérové''' - Rod, který již po staletí vládne [[Císařství]]. Jeho pozice na říšském trůnu je neotřesitelná, neboť ji zaručuje sám Božský Rytíř [[Surahind]]. [[Císař]] se totiž během korunovace stává jeho [[Avatár|avatárem]] - momentálně jde o [[Rolf I. Jasnozřivý|Rolfa I. Jasnozřivého]], jehož následníkem je [[princ Henrich]].

'''Stiggmernové''' - Donedávna nejvlivnější [[Rigidaar|rigidaarský]] rod, jehož pověst roku 5708 značně utrpěla skandálem kolem [[Valerie Stiggmern]]. Sňatkovou politikou velmi pevně spjat s císařským rodem Mérů. Pocházela z něj například poslední [[císařovna Josephina]]. Nejzapálenější zastánci [[Církev Surahindova|církve Surahindovy]]. Právě teď nestojí v jejím čele, ale jeho nejvlivnější příslušník, Trevir Stiggmern, o to bude usilovat hned při další volbě [[Patriarcha|patriarchy]].

'''Roggyové''' - Patří mezi nejstarší šlechtické rody a kdysi z něj pocházeli první císaři. Jeho sláva však povadla, když jim Císařství vyklouzlo z rukou a centrum moci se přesunulo do [[Surhindie]]. Od té doby jsou Roggyové pronásledováni smůlou a jen zřídka si ve zbytku říše získají nějaké sympatie. Poslední roggijský král, [[Král Groggy VII.|Groggy VII.]], však svým [[Zrádný vpád|Zrádným vpádem]] překročil veškeré meze a vysloužil si pro svůj rod definitivní zavržení. Ačkoli bylo jeho bratru [[princ Traggy|Traggymu]] v době vpádu pouhých dvanáct let a nijak se na roggijské agresi nepodílel, byl nejprve držen v Surhindii, načež jej císař definitivně zbavil léna a poslal jej do vyhnanství na [[Čukičatka|Čukičatku]]. Říká se, že se tam kolem něj rychle zformoval "[[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]" z roggijských vyhnanců a desperátů - a že ho jeho lidé tvrdošíjně oslovují "Vaše Veličenstvo".

'''Huskaldé''' - Tento historicky takřka neznámý rod vstoupil na politickou scénu Císařství, když Gek VIII. roku 5638 získal dědický titul knížete Čukičatského a pustil se do zvelebování země, o jejíž průzkum se zasadil jeho děd, baron Gek VI., a o níž nikdo jiný neměl zájem. Poslední hlavou tohoto rodu byl [[kníže Gek IX.]], jenž Čukičatce vládl od roku 5658. Zemřel ve druhé třetině roku 5709 i se svým dědicem. Soudí se, že tímto Huskaldé vymřeli po meči, čímž Gekoport zřejmě přijde o svůj nejsilnější "[[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]".

'''de Corasone''' - Členové tohoto rodu již po celá staletí brázdili všechna možná moře ve službách králů [[Pontie]] a byli proslavení svou věrností i námořnickým umem. Dnes však veškeré podobné legendy přebijí tragický příběh admirála [[Leopoldo de Corasone|Leopolda de Corasone]], který ani za cenu oběti několika svých synů nedokázal zabránit [[Orčí půjčka|Orčí půjčce]]. Když se dozvěděl, že ho [[král Jan II.|krále Jana II.]] za jeho "selhání" odsoudil k smrti umučením, které za žádných okolností nesmí trvat méně než rok, odmítl se vrátit a odplul na Čukičatku, kde založil [[Šlechtické gangy|šlechtický gang]]. Král Jan samozřejmě zuřil a hodlal si svou zlost vybít na ostatních členech rodu de Corasone, ale ti měli to pochybné štěstí, že buď uvízli v [[Eumeriké]], nebo v orčích žaludcích.

'''de Montespan''' - Rod proslulý po celém Císařství válečnými úspěchy svých dcer a synů - a nelibostí, s jakou nesou jakékoli prohry. Kromě baronství nechvalně proslulého [[Pierre Michele de Montespan|Pierra Michela de Montespan]], který donedávna vládl na západě [[Roggie]], se državy rodu nacházejí v [[Rigidaar|Rigidaaru]], [[Pontie|Pontii]] a [[Lormaya|Lormaye]].

'''Harrowmondové''' - Jeden z nejvlivnějších a nejrozvětvenějších rodů celého Císařství. Většina jeho příslušníků se nachází v [[Rigidaar|Rigidaaru]], kde u královského dvora i jinde rovnou měrou zastávají jak světské funkce, tak i duchovní. Další linie Harrowmondů drží panství na jihu [[Lormaya|Lormayi]] a velmi se zasadila o vítězství v [[Trojná válka|Trojné válce]] proti uchvatitelské [[Soumračná říše|Soumračné říši]]. Poslední, nejchudší, avšak nejproslavenější větev rodu se po celá staletí držela blízko císařského trůnu. V poslední době právě tato linie zaznamenala nesmírný vzestup, zejména díky bezskrupulózním praktikám [[Lady Elisa Harrowmond|lady Elisy Harrowmond]], kterými tato překvapivě tvrdá dáma držela v šachu mnohé nepřátele říše - avšak krátce po skončení [[Císařský ústavodárný sněm|císařského ústavodárného sněmu]] došlo i k jejímu pádu. Nikdo se nedozvěděl, co bylo jeho příčinou, ale Elisa Harrowmond se i se svou suitou odebrala do vyhnanství na Čukičatku. Zdá se, že její provinění císaře nepopudilo až ke skutečné zášti, neboť její tři synové a dvě dcery u dvora zůstali.